Perníkové minidortíky s malinovou náplní

Znáte mě, jen co mi dovolili včera už sundávat ortézu a pomalu cvičit,

tak mi bylo jasné, že nejlepší místnost na cvičení bude kuchyň a jako tělocvičné náčiní si vyberu mísu, šlehač, vařečku a zdobící pytlík.

A tak se taky dneska dopoledne stalo. Ale nebojte, ruku šetřím a nijak moc nenamáhám, však ono to ani moc nejde, ale je pravda, že oproti pondělku je už o maličko pohyblivější. I když teda na druhou stranu je taky pravda, že otočit dlaň nahoru nebo dolů, je stále velký oříšek.

A navíc nemám úplně nejlepší dny, ale to sem do toho receptu nepatří, to zas příště.

Takže šup na ty moje malinové dortíky. Žádná věda v tom opět není. Korpus je obyčejný perník na plech, ve kterém jsem veškerý cukr vyškrtla a nahradila ho medem a přidala jsem o malinko víc oleje oproti původnímu receptu.

A krém taky jednoduchý, vyšlehala jsem  šlehačku se sýrem Philadelphia, nakonec jsem postupně zašlehala rozmixované lyofilizované  maliny, které mi ještě zbyly od Vánoc. Ničím jsem nesladila, chtěla jsem aby vynikala pouze chuť malin a to se povedlo.

A výsledek už znáte, přesně je vidět, jak moc mi to tou jednou rukou nešlo vykrajovat. Ještě jsem to vykrajovala , když to nebylo úplně vychladlé a to byla taky chyba. Tak už vím alespoň pro příště, že takhle ne, když chci mít ty okraje, pěkné,

A kytičky, které jsem si v úterý donesla od Jindry ze zahradnictví, mě překvapují. Petrklíče jsou v pohodě, pěkně si kvetou a jako petrklíče opravdu vypadají. Stejnou radost mi dělá i nová kytka v obýváku. Studenou cestu domů přežila a i to místo, které jsem pro ni vybrala se mi líbí.

A teď hyacinty, vybrala jsem si bílé, což je v pohodě, bílé opravdu jsou. Ten co mám v kuchyni na okně, roste přesně tak jak má hyacint růst. Zato ten v obýváku, ten se rozhodl, že jeho nějaký předek byl asi chameleon, zdárně si mi mění v chobotnice a začíná se pomalu plazit i po stolku a to ještě čtyři květy teprve začínají rozkvétat.

Zítra ráno mám běhání, nejdříve jdu k paní doktorce kvůli tomu mému trápení a pak rovnou do nemocnice na chirurgii na kontrolu s rukou.

A už mám v plánu další pečení, jogurtový piškot a citronový krém. A tak jeden jablečný koláč s tvarohem na plech a ještě piškotovou roládu ve tvaru srdíčka a tu asi s jahodovým krémem. A tak už potřebuju, aby mi ta ruka trochu víc šla otáčet, neumím být nemocná, nikdy jsem to neuměla, zasahovalo mi to do mého režimu a to se mi nelíbí. A i když jsem se za poslední dva roky naučila být hodně trpělivá, tak v tomhle mi to vůbec nefunguje.

A to je dneska všechno, už zas bych začala psát smutně a to nechci.

Mějte hezký zbytek neděla a děkuju, moc děkuju, že můžu takhle tady být

Šárka a už spokojeně chrnící Baruška