Nezvládám to každý den stejně.
Někdy je to těžké, jindy ještě mnohem víc těžší jak předtím.
Ale pořád se zas a znovu zvedám, pořád dýchám a jdu dál a prý je to víc, než si já sama myslím.
Chtěla bych objetí, ale ne takové to běžné .
A i když vím, že to lidé myslí dobře, takové ne, takového se bojím a utíkám před ním.
Chtěla bych takové to, kdy cítíte bezpečí, to které dokáže uklidnit srdce, utřít slzy a zmírnit bolest.
Moc mi to chybí, chybí mi i ta pusa do vlasů nebo na čelo a to kdy jsi vzal můj obličej do svých dlaní , díval se mi do očí a špitál: neboj, neplakej, spolu to zvládneme.
Chybí mi Verunky radostné poskakování se slovy : Baruškou koukej, pusinkují se pusinkujíiiii.
Chybí mi úplně všechno to, co dělalo náš domov domovem, takové ty každodenní malé radosti .
A hlavně chybíte mi vy dva 💔.
Verunka by teď v sobotu měla svátek, bude to už druhý bez ní a i to je důvod, proč mi je zas tak moc smutno. Smutno po vás.
Moc Vás oba mám ráda, moc.
A nebojte budu se snažit ❤️❤️
navždy vaše mamina s Baruškou
Čas nevyléčí všechno, jen doufám, že mě naučí jak s tou bolestí a prázdnem po Vás žít
a jít po malých krůčkách dál.
Šárko......to je tak smutné. Když nic a nikdo nemůže pomoci, i kdyby chtěl stokrát...Já stále věřím tomu, že krůček po krůčku půjdeš dál, i když to už nikdy nebude tak jako dříve. Snad převáží ty snažší a veselejší dny, nad těmi plných bolesti, smutku, zoufalství. Objímám na dálku. Pavla
OdpovědětVymazatPavlo děkuju.
VymazatŠári🧡🧡🧡Aťka
OdpovědětVymazatDěkuju Aťko
VymazatMilá Šárko, píšeš krásné a dojemné vzkazy a vyznání svým milovaným...Myslím,že jsou na tebe pyšní...že jsi statečná....že jdeš dál, i když každý krůček bolí...
OdpovědětVymazatMáš u sebe aspon malou čtyřnohou kamarádku, která tě miluje ze všech lidí nejvíc...
Třeba si pořídíte - pro radost Barušce i pro radost tobě - ještě psí miminko...však jsi psala,že si s tímto nápadem taky pohráváš...
Ted se krásně starej a pečuj o sebe- o své tělo, at jsi zdravá, o svou duši- at jsi spokojená a klidná. Dělej to, co sis přála dělat jako malá, co tě bavilo- myslím koníčky.....
Vidíš- připomněla jsi mi...Jak jde psaní diáře? Pokračuješ v psaní?
Moc a moc ti přeju, at je těch lepších dnů více a více...
myslím na tebe...Míša
Míšo, děkuju. Nejde už abych si pořídila štěňátko, nedej bože, abych byla nějak nemocná, v tom případě bych někoho, kdo by se mi staral o dva pejsky sháněla hodně těžko. Teď ta zlomená ruka mi v tomhle hodně napověděla, to víš, že by se mi líbilo mít k Barušce ještě štěňátko, ale bohužel misím být i zodpovědná a tak to nejde. Diář píšu i do něj lepím, ale je tak drně bolavý, že zatím není na zveřejnění, až v něm bude i veselejší psaní, tak určitě ukážu. Teď je v něm moje hodně bolavá vnitřní žalost. třeba časem, když bude líp odtajním i kousek toho, čím si procházím / třeba i půlku noci prosedím v koutě v ložnici a je mi fakt mizerně/. Zatím obsah zná jen moje paní doktorka, asi tak. Měj pohodové dny.
Vymazat.
Šárko, posílám ti aspoň na dálku objetí a Barušce pusu. Jaruna
OdpovědětVymazatJaruško děkuju
VymazatŠárko ♥️,věřím ,že se s tím popereš. Prostě máme dny kdy je ouvej a kdy je líp. Já vyjdu ven ,tam je mi nejlíp. Mě se blíží rok ,co tu není super člověk.Jinak čtu co píšeš ,jen opravdu nestíhám jak máme ty štěnda 2 tak se to točí okolo nich. Až budeš chtít tak ti pošlu foto. A čekám ty recepty😀. Tak se opatruj rehabilituj ruku. Ať pak můžeš háčkovat. Podrbej tu uličnici Barušku,myslím na tě,hodně sil. Zdraví Jana od Bech.
OdpovědětVymazatJano děkuju moc a posílám alespoň kousek z mých sil pro nadcházející dny.
VymazatMilá Šárko, je těžké číst takovéhle řádky,ale přijde jaro,pokvetou kytičky bude svítit sluníčko a bude alespoň o trošku líp.Posílám energii a pevné obětí.Není sice z lásky,ale plné přátelství a dobré vůle.Pohlazení Barušce. Pozdrav od Věry z Litoměřicka.
OdpovědětVymazatDěkuju moc Věrko
VymazatŠárko, je to moc smutné čtení, ale máš můj obdiv jak i přesto smutné vše zvládáš.♥ moc zdravím a posílám velké objetí na dálku Tobě a Barušku drbu ♥♥
OdpovědětVymazatMarto, obě Ti moc děkujeme
OdpovědětVymazat🍀❤️🍀
VymazatMilá Šárko, jak ráda bych Ti pomohla, ale jakákoliv slova útěchy Ti nezmírní ten strašný smutek po ztrátě Tvých nejmilejších, musíš si to odžít a najít jiný smysl života. Věřím, že to zvládneš, však víš, že tady na Tebe všichni myslíme a držíme pěsti. Já na Tebe myslím, každou chvilku, dneska jsem se dala do pečení punčového dortu, jedeme na oslavu narozenin nejstarší dcery. Přeji co neklidnější dny, Alča
OdpovědětVymazatAlčo , moc, moc, děkuju ♥
OdpovědětVymazat