Nezvládám to každý den stejně.
Někdy je to těžké, jindy ještě mnohem víc těžší jak předtím.
Ale pořád se zas a znovu zvedám, pořád dýchám a jdu dál a prý je to víc, než si já sama myslím.
Chtěla bych objetí, ale ne takové to běžné .
A i když vím, že to lidé myslí dobře, takové ne, takového se bojím a utíkám před ním.
Chtěla bych takové to, kdy cítíte bezpečí, to které dokáže uklidnit srdce, utřít slzy a zmírnit bolest.
Moc mi to chybí, chybí mi i ta pusa do vlasů nebo na čelo a to kdy jsi vzal můj obličej do svých dlaní , díval se mi do očí a špitál: neboj, neplakej, spolu to zvládneme.
Chybí mi Verunky radostné poskakování se slovy : Baruškou koukej, pusinkují se pusinkujíiiii.
Chybí mi úplně všechno to, co dělalo náš domov domovem, takové ty každodenní malé radosti .
A hlavně chybíte mi vy dva 💔.
Verunka by teď v sobotu měla svátek, bude to už druhý bez ní a i to je důvod, proč mi je zas tak moc smutno. Smutno po vás.
Moc Vás oba mám ráda, moc.
A nebojte budu se snažit ❤️❤️
navždy vaše mamina s Baruškou
Čas nevyléčí všechno, jen doufám, že mě naučí jak s tou bolestí a prázdnem po Vás žít
a jít po malých krůčkách dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Všem děkujeme za vaší návštěvu a děkujeme také za Vaše komentáře :-)