jestli je nebe.
Sama jsem nevěděla, ale už vím. Teda vím tak, jak já chci vědět a pomáhá mi to.
Když vloni v únoru Radek onemocněl a ve chvíli kdy ho převáželi z Trutnova do Hradce do nemocnice, tak mě připravovali na všechno, moc nadějí tenkrát nebylo, všechno hrálo proti nám. Tu noc a ještě několik další nocí, dnů a týdnů jsem se bála každého zazvonění telefonu. Hodně jsem v ty dny prosila tam nahoru o pomoc, A jak víte, vše dobře dopadlo a já věřila, že ty moje a Verunčiny prosby byly vyslyšeny.
Jenže pak vloni v září přišla první velká rána a v tu dobu už jsem na nebe nevěřila, přeci kdyby bylo, tak by se tohle nemohlo stát. Jenže brzy nám s Radkem to nebíčko chybělo a my věřili, že je a v něm je spokojená i naše Verunka. Byla to taková malá náplast na tu jizvu, která se nikdy nezhojí.
To samé se mi opakovalo i letos v září, kdy mi odešel Radek. A já zas začala pochybovat a několik dnů jsem zas nevěřila. Brzo mi ale došlo, že ne , že takhle to nechci, přeci něco musí být, kdy ty svoje andílky mám a kde jinde by měli být než v nebi. Ano věřím na nebe a na jeho dobro v něm a vím, že oba se tam mají moc dobře. Mají tam kolem sebe všechny ty, kteří tam od nás již odešli dříve a kteří je mají rádi.
A to mě utěšuje a nikým si to nenechám vzít a ani vymluvit. Každou chvíli tam nahoru obracím oči a povídám si s nima a dělá mi to dobře.
Tak co vy dva moji, chodili i u vás včera Mikuláš s andělem ? Předpokládám, že čerti asi ne.
A víš co Veruško, zeptej se taťky co měl v mikulášském balíčku nejraději. Byly to neloupané arašídy, kubánské pomeranče a lízátka. Ty už je nepamatuješ. Byly takový jakoby ve tvaru podlouhlé slzy a byly zabaleny do voskového papíru. Taťka měl nejraději zelený a já oranžový. A úplně nejlepší byly, když zvlhly a zcukernatěly, to pak byly krásně měkký a daly se dobře kousat.
Tak to taťkovi připomeň a on ti určitě ještě poví, jak ho jako malého kluka, to ještě bydleli ve Voletinách, sebrali čerti do pytle. A schválně jestli se ti přizná, mně to řekl, že se tenkrát opravdu hodně bál. A prosím, nezapomeň taťkovi cvičit s pravou rukou. Však tak dobře jako ty, to nikdo jiný neuměl.
Mám vás oba moc moc ráda, moc mi chybíte.
A teď když nesvítí sluníčko mi chybíte ještě víc. Přes ty černé mraky nevidím nebe a nevidím tak k Vám.
A teď ať mi někdo vymluví, že nebe není, je a mě dodává sílu, velkou sílu.
,Každý máme něco v co věříme a co nám pomáhá a mě pomáhá tohle.
Tak vy moji broučkové, mějte se hezky, všechny tam pozdravujte a občas na mě mrkněte, abych zas nezačala blbnout.
Vaše milující mamina a lenoška Baruška
Verunko,
poznáváš kamínek,
co jsi mi na procházce našla a dala se slovy, ten je srdíčkový a je pro tebe ♥
Šárko,- to je krásné!! A přesně tak to JE!! Určitě jsou tam spolu a dohlíží na tebe...Napsala jsi to krásně...a nezačni "blbnout"- vždyt víš, že kromě tvých dvou Andílků na tebe dohlížíme s láskou i my...Nádherné to doma máš...a kamínek od Verunky z lásky- to je od srdíčka poklad...
OdpovědětVymazatMyslím na tebe(i na tvé dva Andílky)- Míša
PS: a co Mariin nápad se štěnátkem? Nezkusíš o něm přemýšlet? Třeba jako o plánu na jaro?
Jo a jsem z toho povídání celá dojatá...nádherné ....
VymazatMěli jsme to s Radkem v plánu, ale teď když jsem sama nevím, musím o tom ještě popřemýšlet. A děkuju, za milé psaní
VymazatMoc hezký jsi to Šárko napsala, naštěstí si každý může zvolit na co a čemu věří.Ja si myslím, že k panu Bohu se obrací všichni v těžkých situacích i ti co v jeho existenci Boha běžné nevěří. Mému muži když bylo ouvej, přiznal se, že se byl pomodlit v kostele. Běžně tam nechodí. Bylo to v době, kdy mě čekaly dvě operace stran nádorů prsu a ledviny. Pěkné během jednoho týdne takové zprávy a okamžitý nástup do nemocnic. Nejdříve prso, pak pár dní zotavení a pak šup laparoskopické odstranění nádoru s ledvinnou. Jsou takové chvilky a jsou pro každého. Jednou jsem měla na pokoji spolupacientku, která věřila v Boha a vysvětlila můj dotaz týkající se mě otázky proč pan někomu pomůže a někomu ne. Řekla mě, že to už na tom světě tak chodí,někdo má žít dál, někdo ne. Raději jsem se neptala, kdo dal komu právo určit jak dlouho na tom světě má být. Nerozumím tomu, ale naše babi říkávala, že spravedlnost není ani od Boha, po čem nic tu zůstane a co je vert ten odejde. To vert myslela slušný člověk.
OdpovědětVymazatŠárko, co zahrada, máš ji zazimovanou?🍀
Zahradu mám zazimovanou, ale né moji zásluhou. Pomohli mi s tím Jirka se Zdenou, Já neměla teď na podzim sílu tam jet. Když jsme tam byli v tom týdnu naposled, tak jsme odjížděli s tím, že se za pár dnů zas vrátime. Bohužel nevrátili. A samotná jsem na to sílu neměla, snad na jaře to zvládnu.
VymazatUrčitě to Šárko zvládneš, tomu věřím. Jirka a Zdena jsou moc hodní, ze Ti pomáhají. Koukám zpětné na Primu na Farmu Vojty Kotka 🍀❤️🍀
VymazatAhoj Šárko, já na nebe taky věřím a taky si s těma co mi do něj odešli povídám.Moc zdravím a Barusku hladim.Iveta
OdpovědětVymazatŠári jsi ten nejstatečnější a nejlaskavější člověk na světě...Mám tě moc ráda,i když jsme se osobně nesetkali.Možná tě musel Radek opustit,aby v nebíčku nebyla Verunečka sama,nevím,myslím ,že všechno co se stane má nějaky důvod,já se ted starám o maminku,onemocněla náhle,prognoza špatná.Snažím se, užít si s ní každý den,vím,že se náš společný čas krátí,taky hodně přemýšlím a věřím,že nebe existuje..Opatruj se Šari Lenka
OdpovědětVymazat