si říkala jestli jsem byla špatná máma a pak i manželka. Poprvé, podruhé a ještě několikrát jsem to vyslovila. Vyslovila jsem, že ano, jak jinak by bylo možné, že by se tak krátce po sobě mohly stát dvě tak strašné věci. Co jsem komu udělala. komu jsem ublížila, čím jsem si to zasloužila. Proč se to tak stalo. Proč, proč, proč ? Odpověď taková abych ji pochopila není. Jsou to jen zoufalé otázky na které odpověď neexistuje Je to je marná snaha utéct od té hrozné pravdy a skutečnosti. Ale kam bych měla utíkat, není kam.
Život umí být pěkně nefér a ani Vám to dopředu nedá vědět.
Nedá, a vy pak jen koukáte, nechápete a nevěříte. Dlouho nevěříte.
Prostě je to tak a Vám nezbývá nic jiného než to přijmout, ze začátku aspoň se o to pokusit.
Jsou dny , kdy máte pocit, že ten černý tunel, ve kterém jste se ocitly. Je strašně, ale opravdu strašně dlouhý, ale i přesto se snažíte jít dopředu, teda jdete tam, kde si jen myslíte, že ten tunel má konec. Ze začátku možná ani nejdete, lezete po čtyřech, kolena a ruce máte bolavý, už nemůžete, ale lezete dál a pak najednou, máte pocit, že jste viděly záblesk světla. To vám dodá sílu, kterou už nemáte skoro žádnou, postavíte se a pokoušíte se o první kroky. Ano jde to , sice to nejsou žádné velké kroky, ale hurá hýbete se z místa. Jo půjde i když ta bolest už bude napořád, ale půjde to.
A pak to přijde.
Jako by Vás zasáhl nečekaný blesk. Najednou už nestojíte, ani neklečíte, ležíte. Ruce a nohy máte jak z kamene a záblesky světla jsou ty tam. A vám se hlavou melou myšlenky, co to děláš, stejně to je k ničemu. Snažíte se jim bránit, odháníte je, ale kdepak jsou silnější a vyhrávají. Už to pomalu vzdáváte, opravdu už nemáte sílu na nic a svět Vám připadá tak nespravedlivý. Najednou zjistíte, že přežíváte a ani Vám to nevadí a poddáváte se tomu s naprostou lhostejností. Nevidíte, neslyšíte a ani snad nechcete slyšet. Jenže v tom se začne ozývat to vaše lepší já, ne to které to vzdává. A křičí, tohle přeci ne, takhle ne, tohle nejsi ty, Jsou tady na světě lidé, kteří tě mají rádi a na kterých ti záleží. Přemýšlíš, hodně přemýšlíš a najednou zjistíš, že už nechceš bezmocně ležet a čekat , nechceš přeci zranit ty, kteří ti pomáhají. Chvíli přemýšlíš, možná i trošku dýl přemýšlíš a v tom zjistíš, že se těžce se zvedáš. Je to zatím jen na kolena, ale i to je dobré.
Aspoň už víš, že kdyby jsi se ještě někdy dostala hlouběji než na samé dno, tak že i odtud se dá zvednout a že ty na to máš.
A tak já jsem teď ve stavu, kdy jsem se opět zvedla na kolena a lezu a lezu za tím světlem, které teď nevidím, ale prý tam je, A tak lezu a věřím, že i já ho uvidím.
A takhle já to teď mám.
Šárka a Baruška pro kterou MUSÍM jít dál.
Posílám velké poděkování všem, co mi pomohly zpátky na kolena .
A to největší do Pilníkova .
A ještě děkuji za pohled ze San Diega, dorazil minulý týden.
Šárko, moc držím palce a jsem ráda za tvoje rozhodnutí nevzdat to. Píšeš, že za tím světlem lezeš po kolenou a já věřím, že se zase postavíš. Určitě to bude ještě nějakou dobu trvat, půjde to pomalu třeba i po těch kolenou, ale půjde to. Věřím ti a myslím na tebe, pá 😘❤️
OdpovědětVymazatMilá Šárko, neumím vám odpovědět na přetěžké otázky. Neznám odpověď,ale věřím,že se jednou postavíte na nohy a půjdete. Půjdete za tím světlem,které bude čím dál víc jasnější, až vás pohltí a oslní tak,že i přes obrovskou bolest budete schopna jít dál bez klopýtnutí.Bude to trvat,všechno je tak čerstvé.....ale vím že to půjde. Jste silná žena. A kdo jiný by mohl být lepší maminka a manželka než vy.Obětovala jste svým láskám vše co jste měla.....Anemi
OdpovědětVymazatŠárinko, ted přesně chápeme, jak se cítíš, jak moc je to pro tebe těžké...děkuji, že jsi otevřeně popsalasvé pocity, , jak moc je to bolavé a náročné...pro tvou dušičku, srdíčko(rozervané ted na kousky)...
OdpovědětVymazatROZHODNĚ jsi byla ta nejlepší maminka i manželka pro tvé milované.! O tom jsem přesvědčena...
Kdyby mohli, dali by ti za pravdu(však víš, jak moc tě Radek chtěl potěšit a poděkovat ti...ty objednané kytice, dárečky)
Neboj,jsi tu pořád...i když dušička bolí...Jsi tu ty, jako přítelkyně,bereme tě jako blízkou osobu, jsi tu jako ŽENA, jako panička Barušky, dobrá duše spousty z nás...
Uvidíš, že to dokážeš a z těch kolen se zvedneš, narovnáš se, osušíš slzičky a uvidíš, že SVĚT je krásný a že na tebe čeká...
A my ti věříme, myslíme na tebe...Objímám Míša
PS. A neboj se ozvat, když ti bude na nic...
Ahoj, Šárko ♥️,je to těžký a nikdo z nás ti nepomůže od toho ,ale co my můžeme ti ♥️naslouchat a co ty můžeš ,říct že máš za sebou pěknou bandu ženských co tě nedají ,věř mi. A je to vidět ,když nám nedáš písmenka už jsme v pozoru! A víš co je hezkého ,že jsme každá od jinud a táhneme za jedno lano. Schválně podívej se od kud která jsme.vykopávám 😀 Bechyně.A jinak byla jsi skvělá jako máma tak i manželka a jseš skvělá ženská ♥️rodinka.Drž se a třeba lezeš po kolenou,ale lez. Zdraví a drbe Barušku Jana od Bech.
OdpovědětVymazatPsaní je dobrá terapie. Emoce musí ven. Myslím si, ač si to ani neuvědomujete, že pomáháte i nám, co máme nějaké trápení a starosti, mně tedy určitě. Zdravím a posílám pohlazení pro Barušku
OdpovědětVymazatA zapomněla jsem se podepsat ... Alena
VymazatŠári, vypsala si se až do hloubky dušičky, kéž by ti to pomohlo zase kousek dál a výš. Moc tě objímám, Barušku hladím, držte se holky zlatý. Aťka
OdpovědětVymazatŠárko, moc na tebe myslím, tak jsem si říkala nechceš si pořídit ještě jednu Barušku? štěňátko, bylo by vám veseleji .Marie
OdpovědětVymazatMarie- to mě taky napadlo...Byla by to radost pro obě holky- pro Šárku i pro Barušku.
VymazatMilá Śárko , vím že je to pro tebe velmi těžké , ale jsem ráda, že se nevzdáváš . Věřím v tvou sílu a ty dojdeš za tím světlem . Určitě Tě ještě něco pěkného čeká .
OdpovědětVymazatMyslím na tebe a objímám . Barušce posílám pohlazení.
Jana
Mila Sarko. Napadla me jedna vec. Myslim, ze nemas ridicak. Pokud vim, vzdy ridil Radek. Nemas chut si ho udelat? Mohlo byte to trochu rozptylit. Pak byste se s Baruskou mohli presouvat na vasi milovanou chatu a nebyli odkazane na cizi pomoc. J
OdpovědětVymazatBohužel nemám, nedají mi ho kvůli očím - nemám prostorové vidění, řídit umím, když jsme jezdili na pastviny, tak za městem jsem řídila povětšinou já, Já vím, je to škoda, ale nic s tím nenadělám.
VymazatA moc Vám všem děkuju, moc opravdu moc.
OdpovědětVymazatMilá Šárko, život nám někdy opravdu připraví kruté chvilky, ale není třeba se ptát proč, stejně není žádná odpověď, ale vždy to musíme přijmout a i s tou bolestí žít dál.
OdpovědětVymazatNěkomu to jde lépe, jinému hůř, každý jsme jiný, tak to prostě je. Nehledej vinu v sobě,
to je prostě osud. Tak ráda bych Ti pomohla, tak jako spousta jiných píšících, ale není
to v našich silách, věř, myslím na Tebe každou chvilku, přes Verunky brebentění tady na blogu Tě znám opravdu dlouho a vím, že rodina byla pro Tebe na prvním místě
a žila si jenom pro ni, proto Ti připadá, že již nemá nic smysl, ale ty se musíš naučit
žít sama pro sebe a Barušku, vím, že se snažíš a určitě to světlo na konci tunelu uvidíš, dokážeš to, jsi bojovnice a já Ti držím pěsti a nepřestávám Ti posílat pozitivní energii, objímá Alča
Šárko moc zdravím a přeji posuny v před 🍀Všechno už tu děvčata napsala, měly jsme o Tebe starost. Maminka i manželka jsi byla vždy na jedničku s mnoha hvězdičkami. Co cukroví, pečeš, já dnes ukončila pečení i zdobení a mám toho až nad hlavu. Barušku podrbej za mě a Tebe objímám na dálku ❤️ 🍀
OdpovědětVymazat