Taky Vás někdy bolí za krkem a ramena

 a to až tak, že  nemůžete spát, máte pocit, že se dusíte 

a kůže v těch místech, jakoby byla posetá miliony neviditelných jehliček

Tak si pustě potichu , ale opravdu úplně potichu tuhle písničku a v klidu čtěte

Je to rozhovor člověka s jeho duší :

Co pro to děláš, aby ti bylo lépe ?

Jedna moudrá a stará  žena mi řekla, 

že už to je dlouho, co na nich nosím příliš, ale opravdu příliš mnoho

Jak to věděla ?

Při pohledu na moji napjatou a stlačenou páteř a pohmatem jejíma životem zkoušenýma rukama 

mě v tom jenom utvrdila

Co Ti k tomu řekla ?

Řekla.... Tolik tíhy nosíš celá léta, tolik bolesti a strachu o druhé, že to ani nejde spočítat, nosíš tíhu celého světa , trápení  a bolesti své a svých nejbližších

Dlouze a jemně mě v těch místech hladila a najednou to přišlo......

 zhluboka jsem se nadechla a dlouze opravdu dlouze vydechovala vzduch, který jsem v sobě zadržovala víc jak pět desetiletí...

A řekla Ti, jak se léčit ?

Vzala mé ruce do svých, do těch starých upracovaných, přinutila ty moje volně spustit, čímž se mi spustila i ramena, zvedla mi bradu a postavila se přede mě.

Její rty se dotkly mého ucha a jemně šeptaly:

Není to Tvoje vina, to jen někdo tu svoji hází na tebe.

Není to ani Tvoje zodpovědnost, je to zodpovědnost těch, kteří před ní utíkají.

Dělala jsi víc než jsi musela

A už vůbec nemusíš přijímat všechno, nauč se říkat ne.

Z očí mi v tu chvíli tekly slzy hrubé jak rozbité sklo, v jednu chvíli jsem myslela, že budu plakat krev od tolika bolesti, kterou jsem cítila.

A najednou se mi ramena začala vracet na své místo, krk se pomalu uvolňoval a zvedal, záda se mi rovnala, tak jak dlouhé roky už ne.

Tíha světa mě pomalu začala opouštět a tíha daleké minulosti se pomalu rozplývala .

Řekla ještě něco ?

Podívala se na mě těma jejíma, životem zkušenýma, očima a řekla.

Jsou bolesti, které se nosíš v srdci a které  tam zůstanou navždy, jsou to bolesti ze ztráty tvých nejbližších. Ale jsou tam i jiné bolesti, takové ty od ublížení. S těmi se dá něco dělat. Nauč se odpouštět křivdy minulosti a časem sama  pochopíš, že neodpouštění ubližuje hlavně tomu, kdo odpustit neumí.....

Minulý týden jsem volala mámě, chtěla jsem to tak udělat, ani mi nedala prostor, opět jsem se dozvěděla , že tím, že jsem se narodila jsem jí zkazila život. A tak  mi to teď patří, kdybych se tenkrát nenarodila, tak bych to teď neměla tak, jak to mám a zavěsila.

Tak aspoň takhle na dálku odpouštím tobě i jemu.

nikdy jsem Vám ji neukázala, tak až dnes