nezdá, tak včera už to bylo půl roku, co nemáme naši milovanou Verunku.
Byl to půl rok plný nechápání, bránění se tomu, že to tak už je napořád a doufání, že to je jen špatný sen, ze kterého se probudíme a zas budeme všichni spolu.
Byl to půlrok bez Verunčinýho štěbetání, prozpěvovaní, poskakování, radovaní se úplně že všeho.
Bez jejího obrázků a otázek mamino co máme k večeři a tatí proč to tak je, a chodí dneska pošta, a koupíš mi ve městě nový háček, víš ten co mám ráda, no mě se tamtem někde ztratil.
Aže jsem byla jsem hodná, že dostanu kinder vajíčko, ale mami ať je pěkně těžký, to aby tam byla pěkná hračka.
A už jsem vykoupaná a v koupelně není ani kapička vody - byla vždycky a nejen kapička, koupelna doslova celá plavala.
A mamí nevíš kde mám telefon, prozvoňte mě někdo.
A tatí pospěš, já už taky potřebuju na záchod, mamí proč tam taťka sedí tak dlouho.
Pořád se tomu nedá uvěřit, hlava to nebere a srdíčko bolí.
Víme, že se musíme snažit jít dál a dál, ale stačí aby jednomu z nás zazvonil telefon a když domluvíme, tak víme že nesmíme a stejně prst už na telefonu otvírá videa a to už se pak neudržíme. Videí s Verunkou máme spoust, na houpačce, v bazénu, jak maluje a zpívá, jak si hraje s Baruškou, jak zpívá koledy u stromečku, jak spokojeně obědvá....
Moc nám broučku náš nejdražší chybíš a navždy budeš tím nejlepším co jsme v životě mohli mít.
❤️❤️❤️
Milí, pro mě jste stateční, pul roku není na zhojení takového smutku nic moc času, ale vy pořád na sobě pracujete, rehabilitací, prací, zahrádkou, blogem.....i tím jak se probíráte fotkami, videi. Já třeba se po těchto nejsmutnějších událostech fotkám vyhýbám, a to dost dlouho. Každý jsme prostě jiný. Při pohledu na fotku Verunky miminka se mi vybavuje, jak moc všem těm broučkům co jich kolem nás přibývá jen to nejlepší co jim jen život může dát.
OdpovědětVymazatMilí, jak moc vám rozumím a obdivuju zároven, opatrujte se a podporujte navzájem, pro Verunku, moc si by si to přála.
Co nejvíce klidné a smířené dny. Aťka
Milá Šárko, půlrok opravdu na alespoň částečné zmírnění bolesti a hoře je málo. Objímám vás oba takhle na dálku a moc na vás myslím. Kdysi jsem sledovala blog Polomáma, tak pokud jsi ho nenavštívila, zkus si ho najít. Pavla
OdpovědětVymazatPolomama byl blog, který mě úplně odrovnaval, raději bych ho nedoporučovala. Nikdy jsem nečetla nic strašnějšího než tenhle blog, malem jsem si u něj vždycky vybrečela oči :( ..v.
VymazatMožná máte pravdu, ale je dost možné, že Šárce alespoň trochu pomůže sdílení této maminky s odstupem 8 let.
Vymazatuž jsem tam koukala, skončila jsem ve chvíli, kdy paní popisovala pitevní zprávu, u nás to bylo stejně hrozné. Dodneška máme v pohřebním ústavu uložené fotky Verunky v rakvi, se svým polštářem, plyšákem, novým balíčkem pastelek. Dodneška jsme neměli sílu si o ně říct a myslím, že to asi ani nikdy nedokážeme. stačí, když jsme byli u toho, když nám ji v černém pytli odnášeli z domova, Tohle mám pořád před očima a ne a ne se toho zbavit, ono máme víc takových strašáků z toho odpoledne, ale nechceme Vás tím zatěžovat.
VymazatPavlo, máte pravdu, nevěděla jsem, že Polomama napsala po letech zase článek na blogu....moc dojemný.
VymazatNo, právě, že je tam vidět ten posun. Zdravím Pavla
VymazatPS když jsem si včera precetla ten poslední clanek na blogu polomama, tak mi přišla taková myšlenka, moc se omlouvám paní Šárko, jestli úplně blbá a nevhodná..napadlo mě, jak teď existuje pro děti z dětských domovů taková ta hostitelská péče, kdy třeba na nějaký víkend jede to dite k někomu " na návštěvu" , aby aspoň malinko zažilo, co znamená rodinné prostředí. Jen takový nápad mi bleskl hlavou, třeba někdy do budoucna...v.
Vymazatuž jsme o tom přemýšleli
VymazatObjímám na dálku 😘❤️ Markéta
OdpovědětVymazatMilá Šárko, Verunka byla živel a nedivím se, že to stále bolí a bolet bude pořád,
OdpovědětVymazatale nesmíte si tu ránu stále škrábat a koukat na videa, je dobře, že sama to víš,
že nesmíš, ale přece .......Myslím na Vás a objímám, Alča
Šárko a Radku, moc na vás myslím. Držte se. Lenka
OdpovědětVymazatMoc Vám všem děkujeme
OdpovědětVymazatŠárko,neměla jsem zde sílu napsat. Až dnes,posílám na dálku objetí a přeji mnoho vzájemné podpory. 🍀
OdpovědětVymazatMoji maminku odváželi ne v černém, ale šedém, ale to vyjde nastejno, taky mám tento den stále před očima a pamatuju si každý detail, ač bych na to nejradši zapomněla. Posílám co nejvíc síly a Barušce pohlazení. Jaruna
OdpovědětVymazat