jak jsme ve středu vyrazili na cesty
chtěla jsem psát o tom
jak naše první zastávka byl rybník Velký Vřešťov
o tom jak jsme se tam koupali
a cesta k němu vedla přes Hořiněves
kde bydlí moje velká kamarádka z dětství Eliška
odtamtud jsme pak jeli tím stylem
že na křižovatkách se nás taťka ptal
tak holky kam pojedem doprava nebo doleva
a tak se stalo že jsme dojeli do Hořic
a tam jsme si koupili jejich vyhlášené Hořické trubičky
a jeli jsme dál
zastavili jsme si u pole s dozrávajícím zlatým obilím
a tam se jen tak prošli
a trhali jsme si tam v úvoze žluťounké sladké špendlíky
a taky jsme si dovezli domů houby
a to jen úplně náhodou
když jsme z hlavní cesty sjeli na lesní cestu
a tam se šli vyčůrat na kraj lesa
a tam bylo hub
že jsme jich v kufru auta nakonec měli pěknou hromádku
a taky jsme se tím
jak jsme jezdili jak nás napadlo
tak jsme se ztratili a smáli se tomu
nakonec jsme se teda našli
ale úplně někde jinde než jsme mysleli že vyjedeme
no prostě bylo to prima
domů jsme dorazili až pozdě večer
nijak jsme to neplánovali
fakt jsme jeli zrovna tam kam taťku napadlo zahnout
a asi o to víc jsme si to užili
o tom všem jsme vám chtěla psát včera večer když jsme dojeli z chaty domů
ale to jsme se dzvěděli
že Bukách na hnízdě umřelo čápátko Bonifác
po tom všem co ho už v životě potkalo
kdy mu maminka umřela od výboje elektriky
ho samotného potkal stejný osud
který mu nečekaně ukončil jeho kraťounký ptačí život
vždyť to bylo sotva pár dnů co se naučil létat
a pak přišlo tohle
bylo mi včera z toho hooodně smutno
i sem si kvůli tomu pobrečela
bylo mi ho moc líto......
a do psaní už mi pak ani trochu nebylo
Verunko, ajaj ouvej, ale o to jsem raději , že už ti dnes bylo do tak milého psaní, my jsme takhle chodili na procházy s dětma když byly malé, že si na rozcestích říkali doprava doleva a máš pravdu někdy je to dobrodrůžo cesta do neznáma.
OdpovědětVymazatDobrou noc a pěkný víkend. Aťka
Very, takový výlet bez cíle musí být super. Taky jsem sledovala Bukáčkovu rodinu, ale už jsem s tím skončila, nemám na to povahu, zvířát je mi víc líto jak některých lidí. Vždycky hned ráno jsem se mrkla, co je nového, to bylo radosti, jak všichni vyletěli z hnízda. Ale ve čtvrtek to byl šok, našla jsem zprávu na Fb, zrovna ji tam někdo dal. Je mi to děsně líto, co už chudák Bukáček musel zažit. Bonifácek už je někde s maminkou. Měla jsem nachystaný článek o jejich životě nachystané fotky, že ho zveřejním, až odletí na jih, smazala jsem ho. Hodně jsem poznala život čápů, neměla jsem o nějakých věcech ani tušení, jak žijí. Život je krutý. Very, mějte se doma krásně a hodně takových toulání bez cíle s dobrým pocitem z hezky stráveného dne. Zdravím všechny z Kožuškova :-)
OdpovědětVymazatJé Veru hořické trubičky ty já jsem měla vždycky moc ráda. Bonifáce je mi taky líto, moc dlouho na světě nepobyl. Včera v práci jsem narazila na dvojici, která se jmenovala Vrána - Čápová, tak jsem se tomu smála, že kdyby byli doktoři, mohli by si otevřít porodní ordinaci. Hezkou sobotu a ať už jsou jenom příjemné zprávy.
OdpovědětVymazat