dneska jsme toho stihli opravdu hodně
dopoledne jeden takový hurá nákup jerdné větší věci
apo obědě
tak jak se stalo tradicí posledních dnů
tak i dlouho procházku v mrazivém odpoledni
domů jsme přišli pěkně uťapkaní
a s tvářema červenýma od mrazu 
a někdo i se špibavým čumáčkem
tak jak měl snahu norovat
a pak večeře pro nás a pro návštěvu
byly rýžové nudle a směs z panenky a zeleniny
mňam
a teď
tak to nemá taky chybu
takhle si hrála mamina 
a taťkovi chlebíčky
jo bude to náročné
a ještě něco pro zasmání
některé to už znáte
ale myslím
že si to rádi připomenete :
Poté, co jsme v tempu turbo motoru oběhly snad půlku krámů ve městě a nikde nic, uchýlily jsme se do "našeho", od nás kousek vzdáleného vietnamského obchodu, abychom tam, vlastně hned za dveřma na jakési pochybné panně objevily to, po čem mamina toužila.
No kdybychom tam šly hned ušetřily bychom spoustu času a i nohy.
Panu jsme nesvlékaly, nebojte, měli pár kousků i vedle v regále a protože nám to pomáhala najít i jedna prodavačka, paní důchodkyně, a ta zřejmě byla placená od toho, co vnutí zákazníkům, tak přesně jedním pohledem odhadla vkus mamky a my odcházely ke zkušebním kabinkám obtěžkány hromadou dalšího oblečení, které určitě mamka podle té paní, nutně potřebuje.
A protože ta paní se ten den opravdu asi hodně snažila, před nám stály u dvou kabinek ještě 4 jiné dámy a v kabinkách bylo plno a stále rušno, asi taky odešly zkoušet s plnýma náručema jako my.
V tu chvíli jsem rozhodla, nahoře v patře, kde krám ještě pokračuje, jsou valstně ješta další zkušební kabinky a podle své zkušenosti vím, že nikomu se nechce plahočit za nima nahoru po schodech a tudíž bývají většinou prázdné.
Popadla jsme maminu, propletly jsme se kolem regálů hromadou žen, které taky asi měly nové kozačky a tudíž neměly co na sebe a už jsme stoupaly po schodech k oněm kabinkám.
A jak jsem předvídala, tam ani noha. Kabinky jsou umístěny za dveřma a je jich tam několik vedle sebe, nikdy mě nenapadlo spočítat kolik jich tam vlastně je, mně vždycky stačila jen jedna.
No a na proti těm kabinkám jsou dveře vedoucí do jejich záchoda, jenže to my jsme do včerejška nevěděly, ty dveře jsou ještě za závěsem a nikdy nás nenapadlo tam šmejdit.
Takže vybraly jsme prostřední kabinku, tam se nám zdálo, že je největší zrdcadlo.
A protože tam nikdo široko daleko nebyl, tak si mamka ani nezatáhla závěs, to aby měla víc prostoru, oni ostatně stejně asi ti vietnamci nepřemýšeli, když ty kabinky budovali, jsou tak mrňavé, že i ty jejich vietnamské holky by měly problém se tam svlíknou a oblíknout, natož jak se tam máme vejít my, poctivé české holky.
A začalo to, svlíknout a oblíknout a když se to opakovalo asi po páté,a mamka zrovna zkoušela ten rolák, pro který jsme jen původně šly a rolák zrovna svlíkala, tak uvízla řetízkem za naušnici, nevím jak u Vás, ale u nás doma docela častý problém.
A tak jak mi to říkala, s rukama nad hlavou, v podrsence a rolákem uvízlým, někde nad hlavou , otevřely se ony dveře a v nich stál vietnamec, menší jak já, takový huběňourek, že by i dírkama v kanálu propadl. Co pak mamka ho neviděla, byla zamotaná v roláku a řetízkách, ale on ji.
No asi nás nečekal,chvíli stál, zrudnul a se zvukem uáááá zalezl zpět a jakoby ani nebyl. 
Já mezitím rozmotala mamku a pověděla jí se se přihodilo.
Chvíli jsme čekaly co se bude dít, poslouchaly jsme i , a nic, za dveřmi ticho jak v hrobě a vietnamec nikde. Už nám zbývaly jen dva svetříky a tak směle do nich. Jenže on ten prevít asi koukal klíčovou dírkou a když si mamka ten jeden zas svlíkala a přetahovala přes hlavu, tak opět najednou stál ve dveřích, očička mu svítily jak světýlka na vánočním stromečku a s ruka daleko před svým tělem do nekonečna opakoval : velkýýý, velkýýý, velkýý !
Pak si sedl do vedlejší kabinky a už jen tichým hlasem pořád po našem drmolil velký, velký velký.
Mamka se nahned oblíkla, vše jsme popadly a pádily dolů k pokladnám, chudáka malýho jsme tam zanechaly asi v šoku, jeho osudu napospas.
Nojo v porovnání poctivých mamčiných ,na jinak štíhlém těla, kyprých tvarů, oproti minus jedničkám u nijak nevyvinutých vietnamek, byl skutečně asi v šoku.
Až si z toho na zadek sedl.
V tom fofru k pokladnám jsme zapoměly i koupit svíčky, které jsme tam měly v plánu, ale co bylo důležité, rolák u mamky prošel a ještě se dvouma svetříkama se v tu chvíli krčil v košíku.
Až doma nám vlastně došlo, co jsme chudákovi způsobily, no a to ještě jsem nic nezkoušela já.
/holt se na nás podepsaly geny kdy maminka babičky Věrky se celý život tahala s osmičkama/
no tak to je holt celá naše mamina
a ještě je z toho vykulená
ještě jsem zkoušela propašovat fotku
kde je taťka v Itálii oblíklej jen v mamčiných dvoudílných plavkách
ale protože se mu tam v určitých partiích plavek nedostává
a v jiných místech má jich za navíc
/ což by teda nevadilo, tak jako tam kde se mu jich nedostává/
tak mi to nebylo dovoleno
a přitom to je tak moc pěkná fotka
no nic
třeba jindy se zadaři
a vy všichni co ke měn chodíte
mějte moc, moc krásný večer
a zítra se zas uvidíme
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Všem děkujeme za vaší návštěvu a děkujeme také za Vaše komentáře :-)