pojďme spolu dnes už potřetí nahlédnout
co ukrývá moje vánoční truhlička 
dneska je sobota
a k té se sluší i trocha toho lenošení a pohody
a tak třeba v podvečer se vám bude hodit hrnek teplého čaje
a trocha čteníčka co vám dnes nabízím
a nejdřív než se pustíme do čteníčka
tak vám nabídnu čaj
který je pro tyhle studené dny jak dělaný
je to černý zimní čaj a je s brusinkama
a kdo máte chuť ho ochutnat
tak si ho můžete kopit tady
stejně jako my odtud máme
hrníček s čajem jsme si už uvařili
a mně tenhle čajík hodně moc chutná
získal si mě nejen chutí ale i krásnou vůní
a jdeme na knížku
tak to je už klasika
která asi nechybí v žádní domácí knihovně
ta naše už je pěkně stará
máme ji ještě po babičce Věrce
a protože máme už čas co nám voní po vánocích
a ta naše vánoční truhlička na vůně právě je
a tak dovolte
abych vám kromě toho voňavého čaje
poslala i trochu čteníčka z téhle stařičko knížky
která voní jak starými časy
tak i díky dnešnímu našemu čtení
už i trochu svátečně - vánočně
Každý rok chtěly se děti postit, aby viděly zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo, vůle byla dobrá, ale tělo slabé.
Na Štědrý den štědře podělen byl kdekdo, drůbež a dobytek dostaly vánočky, a po večeři vzala babička ode všeho, co k večeři bylo, po kousku, hodila polovičku do potoka, polovic zahrabala do sadu pod strom, aby voda čista a zdráva zůstala a země úrodná byla, všecky pak drobty sesbírajíc hodila "ohni", aby "neškodil".
Za chlívem třásla Bětka bezem, volajíc: "Třesu, třesu bez, pověz ty mi, pes, kde můj milý dnes;" a v světnici slívaly děvčata olovo a vosk a děti pouštěly svíčičky v ořechových skořepinách na vodu.
Jan tajně postrkoval mísu, v níž voda byla, aby se hnula, a skořápky, představujíce loďky života, od kraje ku středu se houpaly.
Pak volal radostně: "Dívejte se, já se daleko, daleko dostanu do světa!"
"Ach milý hochu, až se dostaneš do proudu života, mezi víry a úskaliny, až budou vlny loďkou tvého života smejkat, pak budeš vzpomínat toužebně na tichý přístav, z něhož jsi vyplul," řekla si tiše matka, rozkrajujíc jablko chlapcovo "na štěstí" ve příční polovice.
"Přinese nám Jezulátko něco?" ptaly se děti babičky potajmo, když se začalo uklízet se stolu.
"To já nemohu vědět, uslyšíte, jestli zazvoní," řekla babička.
Děti menší postavily se k oknu míníce, že Jezulátko musí jít okolo oken a že je uslyší.
"Což nevíte, že není Jezulátko vidět ani slyšet?" pravila babička. "
Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným dětem po andělích, kteří je přinášejí na zlatých oblacích.
Neslyšíte nic než zvonku hraní."
Děti se dívaly do oken, nábožně babičku poslouchajíce.
Vtom kmitla okolo oken světlá zář a zvenku zazněl hlas zvonku.
Děti sepjaly ruce, Adélka pak šeptala tiše: "Babičko, to světlo bylo Jezulátko, viďte?" Babička přisvědčila, v tom také matka do dveří vcházela, oznamujíc dětem, že v babiččině světnici Jezulátko jim nadělilo.
To byl shon, to bylo radosti, když viděly osvětlený, okrášlený strom a pod ním krásných darů!
Babička sice neznala ten způsob, mezi lidem se to nedělalo, ale líbil se jí; dlouho před Vánocemi vždy už sama pamatovala na strom a dceři okrašlovat ho pomohla.
"V Nise a Kladsku panuje vesměs ten způsob; víš-li pak se pamatovat, Kašpare, byl jsi tenkráte, když jsme tam byli, už hodný hoch?" pravila babička synovi, nechajíc děti těšit se s dary a usednouc vedle něho ke kamnům.
"Jak bych se nepamatoval, hezký to zvyk a dobře, Terezko, děláš, žes ho zavedla; budou to někdy dětem krásné vzpomínky, až se octnou v trudech života.
Na ten den si člověk dokonce v cizině nejraději vzpomíná, já to zkusil po kolik let, co jsem ve světě byl. Dost dobře jsem se mnohdy měl u mistra, ale vždy jsem si myslil: Kýž bych seděl raději u matky a měl kaši s medem, buchtičky s makovou odvárkou a hrách se zelím, všecka ta dobrá jídla bych vám za to dal."
"Naše jídla," usmála se babička a přikývla hlavou; "ale ještě jsi zapomněl sušenou míchaninu (ovoce)."
"To víte, o to jsem nehrubě dbal; v Dobrušce říkají tomu muzika.
Na něco jiného jsem ale vzpomínával, co jsme všickni rádi poslouchávali."
"Však já vím, co myslíš: pastýřskou koledu, to je zde také, počkej, uslyšíš to zanedlouho," pravila babička, a sotva to dořekla, ozvala se zvenčí u okna pastýřská trouba.
Nejdřív odtroubil melodii pastýřské písně koledník, pak začal zpívat: "Vzhůru vstaňte, pastýřkové, hlasná novina, Spasitel se nám narodil v Betlémě v chlívě."
a pranostika pro dnešní den je :
O sv. Františku Xaveru ledový vichr fičí od severu
mějte moc krásnou sobotu a brzy ahoj
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Všem děkujeme za vaší návštěvu a děkujeme také za Vaše komentáře :-)