slíbil jsem to Verunce

Přeji Vám všem moc krásné, i když neskutečně horké odpoledne

Teď mi odpadla jedna důležitá pracovní schůzka

a tak volný čas využívám ke splnění slibu, který jsme Verunce dal už pomalu před měsícem.

To prázdniny ukrojily ze svých dvou měsíců sotva pár dnů a já jel na kontrolní den na stavbu do Paky.

Cesta vede tak jak to mám rád, přes spoustu malých a malebných vesniček.

Jedu, poslouchám rádio a v tom vidím zázrak, zpomalil jsem, skoro až zastavil a koukal a koukal.

Po chodníku u silnice si to štrádoval malý klučík, tak šest, sedm roků, červený trencle na sobě, rozbitý koleno, vlasy jak pořádné vrabčí hnízdo a v ruce za sebou táhl takovou tu poctivou, velkou oranžovou tatru.

Povím Vám, že v tu chvíli jsme se vrátil o víc jak 40 roků zpátky, kdy i já jako malý kluk takhle pobíhal u babičky na vesnici.

Ten kluk mi přišel v dnešní počítačové době jako zázrak a já mu moc a jeho rodičům děkuju za to, že je takový jaký je. Že nesedí doma u počítačových her, ale že vezme za provázek obyčejné plastové auto a jde si s ním hrát ven.

Možná i vím, proč měl to rozbité koleno, sám jsme se tak vracel z podobných odpoledních výprav za dobrodružstvím , kdy nám klukům dělala společnost úplně stejná tatra.

Na kopci za polem jsme na tatrách dělali závody, kdo dřív bude dole u potoka.

A to, že jsme chodili domů s odřenýma kolenama z toho, jak se tatra s námi převrátila, jsme řešili až ve chvíli, kdy babička vytáhla z kredence pro nás neoblíbenou skleničku s kyslíčníkem a šla odřené koleno čistit.

Horší pro nás kluky ale bylo to, že tatra někdy nevydržela a kolo jí upadlo. Jak to pak děda udělal, netuším, ale ráno pod oknem na dvorku stála tatra opravená a tím i připravená nás kluky dál přibližovat dalším prázdninovým klučičím dobrodružstvím

Do konce prázdnin zbývají ještě necelé tři týdny a já se přimlouvám, kupte svým klučinům taky tatru / nedalo mi to a koukal jsem na net a pořád je v prodeji mají/ a pokud to jen u vás trochu jde, pošlete je taky na kopec.

To aby mohli zažít podobná dobrodružství, na která já nezapomínám ani po dlouhých víc jak 40 ti letech.

A že u Vás kopec není, to neva, aspoň máte tip na sobotní výlet, vždyť kopců máme všude dost .

A stejně si myslím, že dřív když nebyl net, televize nevysílala celé dny, z rádia babičce v kuchyni vyhrával rozhlas po drátě, k obědu byly o prázdninách pravidelně lívance, lečo, kynutý knedle s ovocem , květák a palačinky, jsme my jako děti byly tak nějak víc spokojenější a nic nám nechybělo.

A nedávno, když Šáriš v kuchyni pekla borůvkový koláč a v hrnci ji bublal borůvkový džem

mě to opět vrátilo tam někam do vzpomínek k babičce na prázdniny a já mám tak důvod Vám zas někdy napsat a zavzpomínat tu s Vámi

prožijte klidné a někde v chládku spokojené odpoledne

občasný dopisovatel Radek