Velikonoční zastaveníčko s knížkou

a protože až budete tohle číst,

tak u nás doma bude už určitě cirkus a tak budeme doma v jednom kole

a proto si tenhle článek chystám pro vás už dopředu

je středa pozdě večer

venku je umrzlo a chumelí a a chumelí

a moje dnešní povídání bude z knížky mě, i teď když jsem už velká, moc milé

a abych pravdu řekla

tak mi to na velikonoce venku ani trochu nepřipadá

venku už je dávno tma

pod lampou je krásně vidět jak chumelí

a sněhu už teď máme mnohem víc jak na vánoce

a spíš mi to teď proto připadá

jak v prosinci, kdy jsme si také psaly milé povídáníčko

ale nebojte

je duben

a tak jdeme na nějaké to velikonoční čteníčko

Jedli jsme v kuchyni . Na stole bylo moc krásně prostřeno modrým ubrusem a našimi žlutými velikonočními talířky.

I březové snítky jsme měli ve vázičce.

Lasse, Bosse a já jsme všechny vajíčka obarvili na červeno, na žluto a na zeleno. Myslím, že taková vajíčka by měla být pořád, protože to vypadá opravdu moc pěkně.

A pak přišli to nejlepší , dali jsme se každý do hledání svého velikonočního vajíčka , naplněného karamelkami.

Vajíčka nám maminka jako každý rok koupila a schovala.

Lasse, Bosse a já jsme dostávali vždycky o velkikonocích každý své velké papírové vejce a v něm moc a moc karamelek.

Ale letos řekla maminka, že když se spokojíme s trochu mešími vajíčky, tak že koupí vajíčka i pro ostatní děti z Bullerbynu a budeme tak mít každý hezké překvapení na naší velikonoční hostině.

To jsme samozřejmě chtěli.

A maminka tak vajíčka koupila pro všechny a ještě je moc chytře schovala.

Moje leželo ve skříni, kde máme kastroly, bylo stříbrné a na něm byly drobné kvítečky. Ach to bylo roztomilé. A v něm bylo kuřátko z marcipánu a spousta karamel.

mějte všichni co nejkrásnější Zelený / i když venku bílý/ čtvrtek

a já jen co to půjde, tak se vám ozvu už zas naživo

ahoooj a nezapadněte mi někde

a jak to vypadá, tak my zas asi v sobotu povezem proviant nahoru na chatu na saních