Jen jsem ti chtěla říct,

ani nevím, jak tě mám oslovit. Moje milá určitě ne, kamarádko taky.

 Už vím, budu Ti říkat nevítaná návštěvo. A návštěvo proto, že u mě to nemáš napořád a já doufám , že ani ne na moc dlouho.

Už takhle jsem z tebe celá nesvá, nezvala jsem Tě, ani ti nenabídla, že se můžeš ke mně nastěhovat. A co jsi ty udělala, vlezla jsi ke mně domů potichoučku, to ano. Ale zároveň s takovou svojí drzostí a silou jsi mě přemohla. Co přemohla, ty mě přemáháš dál a dál a snažíš se mě drtit svojí silou nejen ve dne, ale i v noci.

Nelíbí se mi to ani trochu, ale snažím se a nedám se. A já věřím, že jednoho dne ti spakuju všechny tvoje kufry naplněné tvojí neskutečnou sílou a zákeřností a navždy se s tebou rozloučím.

A představ si , i když to moje trápení je větší než vypadá a to se mnou zůstane asi napořád. Ano vidět to na mě není, ale ve mně to je. Kdo nezažil stěží pochopí. A tobě jsem chtěla napsat asi jsi si toho i všimla, že se snažím dělat věci, které mě těší a ač asi to nerada slyšíš, tak z nich i začínám mít radost. Takovou tu opravdovou. Já vím, že o tom víš, však se mi ji snažíš hned zkazit a je pravda, že někdy i třeba dost často, se ti to podaří.

Ale já už vím, co na tebe platí a co tě oslabuje , takže já se jen tak nedám.

♥♥♥♥♥

A vy dva moji milovaní, dneska jsem sedla na autobus a jela k Jindrovi do zahradnictví. Pokoukala a koupila si i kytičky, holky mi je tam zabalily do několika vrstev papíru daly do taška a já se vydala pěkně pěšky domů. A měla jsem radost, že jsem to dokázala. Svět bez vás je tak  prázdný, smutný .

Přijde mi dost divné, že když vy tu  se mnou nejste, tak svět běží dál a já se začínám pomalu radovat z maličkostí. Z koupených kytiček, z cesty domů, kdy mi chvilku dělal společnost asi kosák, kterého jsem slyšely odněkud prozpěvovat. Mám radost z pečení a když se mi podaří podle mých představ, tak ta radost je ještě o něco větší. Tohle mi přijde divné, ale asi to tak je v pořádku.

Tak moc bych vás chtěla zpátky, udělala bych pro to vše na světě, co by se dalo udělat. Ale vím, že bohužel.

Tak alespoň vám budu dělat radost tím, že i já se budu dál učit znova radovat víc a víc z těch úplně nejobyčejnějších  věcí.

Moc Vás oba miluji, moc.....

♥♥♥♥♥

A víte s kým jsem si dnes psala na začátku, zkuste přemýšlet, co by vás napadlo...

ano, s tou mojí šílená bolest, která stále nade mnou vítězí.....

Mějte hezký zbytek dne a děkuju, že se mám komu takhle vypsat z mých pocitů

Šárka s Baruškou

A tohle si pouštím každý večer a pomáhá mi to. Však doma jsme měli také piano, pravé křídlo, a tak mi tyhle skladby nejsou ani trochu cizí a dělají mi dobře. Někdy se i přistihnu, že prsty si ještě trochu pamatují a jen tak se jakoby se vrátily v čase a zkoušejí si taky brnkat. Vedle mě na židličce sedí babička a učí mě, cob  hodně malou hlku, která ani nedosáhne na pedály, kam který prst položit......

No a příště se můžete těšit  na další můj jednoruký výtvor