Když přišlo období

 mrazů a já ještě chodila do školky, jéjda to jsem měla moc ráda. 

Však to Verunko ode mne moc dobře znáš, viď. 

Tak se hezky posaď, začínáme :

Babička spala doma po noční, dědovi se v  mrazech  špatně dýchalo, mě tím pádem  neměl kdo doprovodit do školky a tak jsem byla doma.

V té době už jsme topili na parovod, ale jak to bývalo, dost často to zlobilo ,špatně topilo a nebo to netopilo vůbec, tak jsme měli doma k kuchyni malý kamínka. A tak mě děda poslal do sklepa pro dřevo a už jsme si topili. Moc ráda jsme pozorovala jak děda zatápěl, panečku to byl obřad. poctivě si namačkal noviny, přidal on teda spíš pěkně narovnal třísky a už podpaloval a teď chvilka napětí, jestli mu to chytne napoprvé a nebo ne. Většinou se podařilo na první pokus a děda měl z toho vždycky radost. A tak jsme spolu hospodařili v kuchyni kdy bylo teplo. Děda vařil, já si malovala, nebo jen tak s panenkou v ruce seděla na štokrleti u kamínek a hřála se a bylo nám spolu dobře. A těšila jsme se na chvíli, kdy děda vezme do ruky konvici, napustí do ní vodu a postaví jí na kamínka. To byla moje chvíle, seděla jsem u kamínek jak přikovaná a čekala jsem až se bude vařit voda. Děda nám pak obou zalil hrnek s mátovým čajem a bylo nám dobře. Kamínka hřála, čaj tak krásně voněl, oběd se vařil, vedle v pokoji si spokojeně pochrupovala babička, z dráťáku vyhrávala dechovka nebo zpíval Chladil se Simonovou  a nám nic nechybělo. 

A když děda nemusel vařit, to když nám zbylo od minule, tak víte co. Jak se prodávali takové ty papírové panenky na vystřižení z papíru, tak děda mi je vyráběl . Nakreslil na čtvrtku panenku, vystřihnul ji, podle ní pak předkresli oblečky a ty už jsem si pak vystřihovala a vybarvovala já sama a vydržela jsem i toho i celé dopoledne jak moc mě to bavilo. Odpoledne jsem to pak ukázala babičce a ta to ještě vylepšila, na ty předkreslené a vystříhané oblečky nalepila kousky látek a já pak měla panenky s " opravdovým oblečením " a jak jsem za to byla šťastná a opatrovala jsem si to. 

Možná jsme byli chudší, ale to nám k ničemu nevadilo, abychom byli šťastní.

 

A dneska nám tu Verunko do rána nachumelilo a teď chumelí znova.

A víš co jsme měli prcku k obědu, buchtičky s krémem. Však jsme na tebe vzpomínali, jak by sis pochutnala.

Posíláme ti děvčátko naše moc pohlazení a moc pusinek a věř, že není chvilka, kdy bychom si na tebe nevzpomněli.

❤️❤️❤️

A moc Vám všem za všechno děkujeme.