Tenkrát na začátku září

 když jsme se s Radkem dozvěděli, že budeme mít miminko jsme radostí pomalu ani nedýchali. Moc jsme na tuhle radostnou zprávu čekali a ani jsme tomu že začátku nechtěli uvěřit, báli jsme se aby to nebyl jen planý poplach.

Nebyl a vše probíhalo tak jak mělo a my se na miminko těšili tak, jak jen nejvíc to šlo.

Ani jsme se nenadáli a den D přišel, byla neděle 16. dubna a porodnicí pravě voněla rajská omáčka když se Verunka narodila. Bylo půl hodiny po poledni a v porodnici nebyl ani jeden doktor. A stalo se to, že Verunka prvních pět minut nedýchala. Ani si neumíte představit jak pro mě těch pět minut bylo dlouhých a jak moc jsem se o ní bála. Nakonec se to sestřičkám povedlo, Verunka se nadechla a začala dýchat . V tu chvíli úleva byla veliká.

 Domů z porodnice nás pustili za týden a my se s Radkem těšili na vysněný život s miminkem, naší milovanou Verunkou. To jsme ale  ani neměli zdání, že nám bude dopřán jen jeden týden a pak na téměř pět měsíců bude všechno úplně jinak. 

Po týdnu doma Verunka začala pokašlávat a v nemocnici nám řekli, že se u ní rozjíždí zápal plic a že si ji tam nechají. V té době ještě rodiče být s dětmi v nemocnici nemohli a tak nám řekli, ať si vezmeme její oblečení a poslali nás domů. Jak opaření jsme odcházeli a vůbec nechápali co se to děje.

Druhý den, když jsme volali do nemocnice, tak jsme se dozvěděli, že Verunky stav je vážný a že ji musí převézt do nemocnice do Hradce a že nám ještě dají vědět. 

To bylo pro nás nepředstavitelné. Místo toho abychom doma měli miminko, které budeme vozit v kočárku, chovat ho, koupat ho, zpívat mu, no prostě dělat všechno to, co s miminkem souvisí a na co jsme se tolik těšili, měli jsme miminko hodně moc nemocné. Doma jsme pak jenom koukali na prázdnou postýlku a těžce tomu nerozuměli. Realitu nám potvrdil telegram o tom, že Verunku skutečně převezli do Hradce.

A tím začala pro nás a pro Verunku další kapitola. A nebýt jednoho odvážného medika a jeho tatínka - pilota zachranářského vrtulníku mohla mít pro Verunku fatální konec. 

O tom si napíšeme jindy. Mějte krásný večer a všem Vám moc děkujeme za Vaší podporu 🌹

A tobě broučku náš milovanej posíláme do nebíčka hodně moc pusinek a moc na tebe vzpomínáme holčičko naše milovaná 

❤️🥰❤️

A že Verunka byla smíšek už od malinka to teda byla. A vůbec jí nevadilo, že měla za sebou dvě velmi náročné operace

Ten

Moc ti prcku děkujeme za všechno co jsi nás naučila, byla jsi to právě ty, kdo nám ukázal, že všechno jde když se chce. A že život se skládá z těch úplně nejmenších a nejobyčejnějších radostí a že čekat až přijdou ty velké je blbost.

Máme tě s tatínkem moc moc rádi a i když se snažíme jít po malilinkatých krůčkách dopředu, věř, že i ty jdeš s námi a ukazuješ nám jak dál.

❤️🥰❤️

Všem Vám moc za všechno děkujeme 🌹🌹🌹

To máte tak

 Paní Olino, dobrý den,

myslím, že už i já jsem si tady s Vámi jednou psala. Prosila jsem Vás o to abyste připomínky, které máte vůči nám určitě napsala, nelíbilo se mi  ale, když jste ponižovala i ty, které nám sem  taky píší. Verunku to vždycky moc trápilo, co jste o ostatních napsala. 

Ano byla jste to i Vy, kdo ji kdysi svým komentářem zprotivil háčkování, jak ona sama říkala, šmodrchání. Vysmívala jste se Verunce, že háčkuje pořád jen to samé a nic nového neumí a teď Vás budu citovat a že ty blbky tady ji jen pochlebují. Šmodrchala dál, jen už to nedávala na blog. Nechtěla, aby jste dál tady někomu, kdo jí napíše, že to má hezké,  nadávala. Víte pro nás to bylo její šmodrchání velikánský úspěch. Představte si, že počítání přes desítku by pro vás, tak jako pro Verunku byla alfa omega. To nebyl schopná se naučit a i přesto háčkovala a i počítání k tomu bylo potřeba, jinak by jí to nevycházelo. Jak to dělala nám nikdy nedokázala vysvětlit, ale uměla to , vyznala se v jednotlivých řadách, postupně i vzorech a co byl opravdu pro nás i zázrak, uměla sama psát návody jak na to.

Taky se Vám nelíbilo, jak vařím a že bych to měla omezit, že Verunka je tlustá. Ano byla silná, bohužel před lety jí začala zlobit štítná žláza a tím se nastartovalo její přibývání na váze. Další důvod byl i ten, že léky na epilepsii, které užívala, ji téměř stoprocentně chránily před záchvaty, ale jako vedlejší účinek měly bohužel též přibývání na váze. Pokud mi nevěříte, můžete si to ověřit, užívala Depakine chrono 500 mg.

Nebyla líná, pohybu měla dost, každodenní procházky, pohyb na zahrádce. I stravu a její množství jsme tomu všemu přizpůsobovali, ale bohužel, porucha štítné žlázy a užívané léky vykonávaly své. 

Smála jste se ji  a doslova ji i poučovala o tom jak se má chovat k Barušce. Myslím, si, že se k ní chovala tak nejlépe jak jen šlo. Barušku milovala a udělala by pro ní první poslední.

Ano tento blog je veřejný a má právo si ho číst každý kdo chce, zrovna tak má právo zde i každý komentovat a sdílet své názory.

Jen prosím, nehodnoťte vše podle prvního pocitu, jak vidíte, většinou jsou věci úplně jinak, než se Vám zdá. Už jsem Vám i psala, že podle toho jak se tady ke všem vyjadřujete, že mi přijde, že máte své velké trápení a tak máte potřebu druhým ubližovat a tím je i trápit. Za to Vás mi je upřímně líto, myslím si, že vždycky jdou věci řešit po dobrém.

A to že tady píšeme, je naše rozhodnutí. S Radkem díky Verunce blogem žijeme od jeho počátku. Verunka nám vždycky hlásila co je zde na blogu nového a co pěkného ji kdo napsal. Víte i proto známe většinu těch co nám píší . Od nich a nejen od nich dostáváme emaily i dopisy včetně pohledů a věřte, jsme za ně moc rádi. Nemám pocit, že by nás někdo litoval, o to bychom ani nestáli. Ale podpora, kterou nám dávají je pro nás moc důležitá a díky tomu víme, že na to nejsme sami. Žijeme jeden pro druhého včetně Barušky. A to, že se trápíme pro Verunku je v pořádku, jsme přeci její rodiče, pro které znamenala úplně všechno. Jsme moc pyšní na to, jak svůj život dokázala žít a rozdávala radost nejen nám, ale i druhým.

V blogu určitě budeme pokračovat, nemáme co tajit a jestli se někdo na to naše psaní těší a my mu tím uděláme radost, tak to je jen a jen dobře. Verunka by to tak určitě chtěla.

Dovolte mi, abych Vám popřála hezké dny a ještě jednou moc prosím, neurážejte a nenapadejte zde ty, které nám sem píší a které tady jsou s námi rády.

I přesto, že sníh pořád ještě máme, tak i u nás je vidět, že jaro se už pomalinku hlásí , že za pár týdnů přijde jeho čas.

V sobotu ráno když jsem

šla do Billy na nákup, tak se mi poprvé za tu dobu co mají také tašky za padesát korun s levnější zeleninou a ovocem na jednu narazit. Byla jsem zrovna u pečiva , když jich jedna paní prodavačka vezla zezadu dva plné vozíky se slovy " Holky pojďte si pro to už to vezu " Tak jsem taky šla a jednu si vzala. I když tím holky myslela asi kolegyně .

A co jsem v ní měla :

A i když na polepce je napsáno druhá jakost, vůbec mi to tak nepřišlo, kolikrát mají na krámě mnohem horší ovoce a zeleninu, že mám i problém něco z toho vybrat.

 Byl tam ještě grep, já ho nemůžu kvůli alergii, Radek kvůli práškům a tak

jsem  ho za pokladnama  věnovala jedné babičce s dědou a bylo vidět, že z  toho měli radost a tak to má být.

A co s tím, tak to jsem měla jasno během chvíle.

Z pórku bude krémová polévka, česnek dám upéct do trouby a i z něj bude krémová polévka.

Zelený papriky rozpůlím a naplním mletým masem, posypu sýrem a dám péct do trouby, brambory poslouží jako příloha a z okurky bude okurkový salát.

Velké červené papriky sníme a kapii přidám do guláše.

No a mandarinky, něco sníme a něco hodím do odšťavňovače.

A limetky pokrájím do konvice s čajem a všechno tak pěkně využiju. 

A určitě až v Bille zas na takovou tašku narazím, ráda si ji koupím.

A tobě naše holčičko milovaná posíláme hodně moc pusinek do vlásků a moc a moc na tebe vzpomínáme. Máme tě moc rádi.

A koukej broučku, sluníčko jak se pomalu vrací, dosvítí nám už zas do obýváku na poličky.

A Vám všem přejeme pohodové pondělí a za všechno moc děkujeme.

Aťko, dopis dorazil a moc potěšil, děkujeme.

Máte rádi hermelín aneb hermelínové placičky

 My hermelín máme rádi a je jedno jestli je smetanový, s papričkami či pepřem.

A máme ho s Radkem rádi jak smažák, tak i na plátky pokrájený na chlebu s máslem či jako součást obložené mísy.

Dneska Vám ho nabídnu v podobě placiček nebo karbanátků, záleží jen na Vás jak si je pojmenujete.

Příprava je úplně jednoduchá. Porce na jednu osobu je 1 hermelín dle vaší chuti a kousek šunky vcelku.

Pak ještě vajíčko a strouhanka na obalení a olej na smažení.

Základ je mít měkký hermelín, takže si ho ráno nezapomeňte vyndat z ledničky to aby nebyl studený a tuhý.

A jdeme na to, šunku i hermelín pokrájíte na malé kostičky a v míse vypracuje hmotu podobnou té na sekanou. Potom už jen tvarujete placičky které obalíte ve vajíčku a nakonec ve strouhace a můžete smažit.

A je jen a jen na Vás jestli si je dále k obědu s hranolkami nebo s bramborami a tatarskou.

A nebo je budete mít k večeři jako my včera na chlebu se salátem, paprikou a tatarskou.

A studené chutnají taky moc dobře.

A u nás včera svítilo sluníčko a bylo krásně a ani to nepomohlo tomu, že jsme včera měli hodně smutný den. Tak nějak víc to zas na nás padlo a moc se nám stýskalo po naší holčičce.

Tak snad bude dneska o malinko lépe.

A tobě děvenko naše milovaná posíláme moc moc pusinek a pohlazení 

A takhle šťastná a spokojená jsi byla vloni touhle dobou viď .

❤️❤️❤️

Mějte všichni pohodovou neděli a važte si každé chvilky, kdy můžete být s vašimi nejbližšími.

Tak snad už to dopadne

dneska, jsem měla schůzku s arboristou. Ten, kterého jsme měli domluveného na podzim nás pěkně vypekl, pořád oddaloval termín, sliboval, že určitě přijde. Když už byl konec října a nic se nedělo, tak jsme mu slušně poděkovali, že o jeho služby už nestojíme a všechno odvolali. Minulý týden našel Radek na netu nového, bydlí asi 15 km od nás. Vyplnili jsme jeho dotazník o tom, co požadujeme a hned druhý den se nám ozval.

A dneska tedy nastal den D, kdy pro mě přijel domů a já se s ním vydala na zahradu. Mákli jsme si pěkně, autem se vyjet nahoru nedalo a tak jsme pěkně do kopce šlapali sněhem, který jsme měli skoro až pod kolena. Ale stálo to za to, pán si všechno poctivě prohlédl, zapsal, nafotil , slíbil, že o víkendu pošle cenovou nabídku a ještě mě odvezl domů. Vypadal hodně důvěryhodně a tak snad už to tentokrát dopadne. Domluvili jsme se na práce ve dvou etapách, nejdřív stromy, tůjky a tak. A potom trávník. Bylo by to fajn, kdyby to dopadlo, moc by nám to do začátku zas pomohlo a pak už bych to zas zvládla udržovat.

A na zahradě, tak tam panuje pravá zima, všude plno sněhu, sem tam stopa od srnek nebo zajíců a jinak ticho, ticho, ticho.

A Verunko, tatínek už bez problémů zvládá šest z osmi schodů, které nás dělí od auta, asi se divíš kam tady šlape, proč nejde dolů, ale lepši se nám trénuje takhle nejdřív nahoru a pak dolů.

Máš radost, viď, však my taky , jen nám je moc líto, že u toho nemůžeš být s námi, to by ta radost byla ještě mnoheeeem větší.

A k obědu jsme měli včera makarony se šunkou a sýrovou omáčkou

a dneska játra na cibulce s rýží.

A tady máš Barušku, to už čekala v křesle na pokyn, že jdeme na večerní procházku.

A tobě děvenko naše posíláme moc pusinek a moc na tebe pořád myslíme.

❤️❤️❤️

A vy všichni milí mějte krásný a pohodový večer 🌹

Verunka a němčina

 ano byla to právě němčina, pro kterou jsme se rozhodli, když si děti měly ve škole vybrat, jaký jazyk se budou učit. U nás to bylo ale úplně jiné, protože Verunka se učila podle individuálního plánu. 

Měla původně chodit do zvláštní školy, ale to jsme okamžitě s Radkem zavrhli. To ne proto, že by chodila do téhle školy, s tím bychom problém žádný neměli, ale když jsme zjistili sociální podmínky a složení žáků té školy, bylo to pro nás nepřípustné. 80 % procent tvořili romové, ale takoví ti úplně nejhorší a vysoce problémoví a nepřizpůsobiví.  Nedovolili jsme proto, aby Verunka mezi ně chodila.

Nejdříve jsme mysleli, že ji budeme učit doma, pak jsem se tak nějak trochu víc zajímala i o jiné možnosti výuky a podařilo se mi u nás na škole zařídit třídičku pro žáky se specifickými výukovými potřebami. Ve třídě jich bylo pouze šest a měli ji od druhé do páté třídy a bylo to to nejlepší co Verunka ve škole mohla mít.

Do téhle třídičky chodila Verunka moc, moc ráda a hodně se jí tam líbilo. Oproti první a druhé třídě to byla velká úleva nejen pro ní, ale i pro nás. O tom si ale napíšeme víc někdy jindy, teď zpátky k té němčině. Verunka měla velmi dobrou fotografickou paměť. Stačilo jí aby film viděla jednou, dvakrát a už ho znala bez jediné chybičky nazpaměť. Toho jsme využívali právě i při učení němčiny. Na tu měla svoji třídní paní učitelku, se kterou byli v deváté třídě v tom pivovaru jak už jsem Vám psala. Takže  slovíčka se bez problémů učila zábavnou formou a bavilo jí to. Nejela podle učebnice, to ne, nějaké časování a podobně by se byla schopna naučit, ale v praxi ho použít už neuměla. Tak bylo pro ni jednodušší se učit celé fráze, kterým rozuměla a ty pak použít uměla. A proč jsme vybrali právě němčinu, z prostého důvodu, já umím německy, tak abych ji mohla pomáhat.

A jak se tedy učila slovíčka, přesně takhle, za úkol dostala vybrat si nějaké téma, to si s pomocí obrázků nalepit do sešitu, ve slovníčku sama najít jejich německý překlad a ten k tomu napsat. jak jednoduché, ale velmi účinné a pro naši Verunku i zábavné.

A takhle to vypadalo 

A po bujaré exkurzi pivovaru paní učitelka sama Verunce připsala do sešitu pro Verunku prý jedno důležité slovíčko, to prý aby si jednou uměla sama koupit pořádné pivo 

A paní učitelka, tak to je ona, člověk přesně na svém místě.

Viď Verunko, s paní učitelkou jste si moc dobře rozuměly a pro všechny děti co učila byla velkým přínosem.

A tobě broučku náš milovanej posíláme moc moc pusinek a moc na tebe vzpomínáme.

❤️❤️❤️

A Vám všem přejeme krásný a pohodový den a moc za všechno děkujeme.