ani nežili. Je to těžké moc těžké, nepochopitelné a den ode dne to bolí víc a víc.
Ano máme jeden druhého a Barušku, ale to hlavní pro co jsme žili, co bylo středem našeho života, odešlo.
S Verunkou odešla všechna radost, těšení se, prozpěvování si, prostě všechno to, co dávalo životu tu radost.
Jsme spolu , hodně jsme spolu, spolu se posouváme dál a podporujeme jeden druhého. Ano když se Radkovi podaří něco nového máme radost i velkou, ale to je jen chvíli. Chce se nám volat Verunko honem pojď sem, koukej co tatínek umí nového a ono nic. A v tu chvíli jako by do vás bodli ten nejostřejší nůž a místo slz radosti přicházejí ty zlé bolavé, co mají výdrž a ne a ne vás opustit.
V pokojíčku i Verunky je všechno tak, jako kdyby jen na chvilenku někam odběhla, všechno je na svém místě, na stole jsou pastelky, na nočním stolku lízátko, jen čekáme a čekáme a nikdo nepřichází. V koupelně visí Verunky osuška, nemám sílu ji vyprat a uklidit, to přeci ne , přeci ji ještě bude potřebovat.
To samé v lednici. To úterý ráno dostala malou Fantu, nerada jsem tyhle věci kupovala, nevím pro to úterý jsem ji koupila. Verunka z ní měla velkou radost, trochu upila u snídaně, něco si vypila u oběda a zbytek si nechala na večer. Ten zbytek tam je do dnes, čeká tam na ní. Zrovna tak jako my. Proč tu proboha nepobíhá, neukazuje nám co namalovala, nezpívá si, nejezdí s kočárkem a v nich místo panenek nevozí Ferdy, proč si nepřijde pro pusinku, jak ráda dělávala. Proč když něčemu nerozuměla na seznamu nepřijde za Radkem se slovy, Táto četl jsi to ? Co to znamená ?
Těch proč je a bylo přes Vánoce strašně moc. Proč ona, která tolik milovala života uměla se radovat a i radost rozdávat, proč už nemůže dál. Proč už se nemůže těšit na jaro a její oblíbené sedmikrásky, Proč už nebude nikdy vyhlížet čápy, jestli už se vrátili na komín a pak s hurónský radostným křikem nám to nepřiběhne říct.
Proč ji nemůžeme pohladit dát pusinku do vlásků obejmout a říct jak moc ji máme rádi .
PROČ, PROČ, PROČ.
Ta bolest, že už tohle nikdy nebude je strašná a nepochopitelná .
Proč už to naše sluníčko nemáme, proč.
Šárka a Radek
PROČ ?
To prázdno, ta bolest jsou hrozný....
Proč vůbec tenhle rok byl ...... vždyť přinesl tolik trápení a nakonec i neskutečné a nekončící bolesti.
Ahoj Šarko a Radku, vůbec nevím co napsat jen mám vás moc ráda.Chapu, že nechávate Verunky věci jak byly . Opatrujte se.Iveta
OdpovědětVymazatMilá Šárko, milý Radku, ztráta milovaného člověka vždy bolí nejvíc. Já vím, že Vám tady
OdpovědětVymazatvšichni píšeme máte jeden druhého, máte Barušku, ale to jsou jenom taková slova
kterými Vás chceme podpořit a dodat trochu síly na další dny bez Verunky. Také se říká, že čas rány zahojí, hrany obrousí, ale ani to není pravda, Vaše bolest bude stále
stejná, akorát se s tou bolestí musíte naučit žít, přijmout to tak jak to je. Jsou věci,
které dokážeme změnit, můžeme proto něco udělat, ale tady nemůžete dělat nic
jiného, než se s tím smířit. Jste rozumní a sami víte, že trápením nic nezměníte.
Věřím, že se Vám to podaří a zase bude lépe. Tento rok jste dostali opravdu
od života pořádně naloženo, proto Vám do nového roku přeji jen to dobré, hlavně
zdraví a ať se Vám vše daří. Přeji Vám to z celého srdce, mám Vás ráda, Alča
Milí opravdu od 🧡 vám přeji at jde to , aspon trošinku jde to.
OdpovědětVymazatOno to tady tak vypadá, že se vám pomalinku ulevuje, ale ta bolest musí být obrovská , nezměrná, mnoho z nás podobnou zná a prostě já říkávám že se to musí přežít.
Moc moc vám přeji trošku poklidnější , pokojnější méně bolavé dny do nového roku,ale hlavně zdravé, at máte na vše sílu.
Jste stateční, snažíte se a my jsme tu opravdu pro vás, ale ve skutečnost , já, vím, ve skutečnost jste vy tři .
Moc k vám tomu pomalinkému překonávání obrovského stesku po Verunce
pořád držím pěsti a denně na vás i na Verunku myslím
a těším se na setkávání v novém roce Aťka
Vážení a milí,vím,že každá slova jsou zbytečná,ale berte to tak,že Verunka dostala při svém narození svíčku krátkou,ale hořící jasnými barvami,kterými těšila své okolí.Každému z nás svíčka jednou dohoří a je moc smutné,když rodičům hoří déle než jejich dítěti.Přesto vám na další cestě životem přeji hodně nadějě,zdraví a pevné vůle vše spolu zvládat.Pevně ve vás věřím.Věra z Litoměřicka
OdpovědětVymazatMoji milí, co k tomu napsat, když už všichni napsali slova, která jsem také chtěla napsat. Nic horšího se rodičům, kteří přežijí svoji milovanou Verunku, stát nemohlo. Nechci vás nijak utěšovat, ale alespoň trošičku tu obrovskou bolest, smutek a neštěstí, čas trošičku otupí. Nikdy už nic nebude jako dřív. Mám vás oba moc ráda. Pavla
OdpovědětVymazatMojí milí, také jsem tragicky přišla o 2 syny, myslela jsem, že zemřu žalem, ale musela jsem žít pro ostatní, čas to trošku obrousí, ale nikdy se s tím nesmíříte a bolí to pořád. Přeju hodně síly... Anna
OdpovědětVymazatŠárko a Radku, vše už je v předešlých komentářích napsáno. Jak ráda bych napsala radu jak z toho ven. Ne mě z toho úzko,že tu zázračnou radu pro vás nemám. Buďte si i nadále oporou 🍀
OdpovědětVymazatMilá Šárko a Radku, mám vás oba moc ráda a tak ráda bych vám nějak pomohla.
OdpovědětVymazatBohužel na vaší bolest není lék, to en milosrdný Čas obrousi ty nejostřejší hrany.
Vím to z vlastní zkušenosti, přišla jsem o dceru. Vždycky jsem si říkala o kolik
v dřívějších dobách lidé přišli dětí a museli se s tím umět vyrovnat...
Je to tak těžké!!!!
Pohlazení Barušce. Zdravím Jiřina
Milá Śárko a milý Radku, nevím co napsat . Jak ráda bych vám pomohla při vašem trápení, ale bohužel není jak .
OdpovědětVymazatDržte se , objímám vás . Posílám pohlazení Barušce.
Jana
Milá Šárko a Radku,vše již bylo napsáno,přeju vám,abyste se alespoň trochu vyrovnali s tou velkou bolestí. I ze zdejších příspěvků je vidět, že je víc rodin, kde došlo k podobné ztrátě života vlastního dítěte. Lékem na to je čas.Přeji vám vše dobré v novém roce, hlavně hodně zdraví a síly vše zvládnout .Jana
OdpovědětVymazatAhoj Šárko a Radku, moc vás zdravím. Ostatní už ti napsali za mně...buďte si vzájemnou oporou, hodně síly a držím vám moc a moc palce!!!!!!!
OdpovědětVymazat