Verunkou koukej

 kdo byl dneska zas po dlouhých téměř deseti měsících v kuchyni. 

Ano tatínek a už se těší až bude zase vařit, to víš, že jsme si zas pobrečeli, jak radostí, tak i z lítosti, že se nemůžeš radovat s námi.

A protože každý den se motám kolem cukroví a to jsi měla vždycky hodně ráda a ještě radši jsi měla, když jsme pak měly hotovo, uklidily kuchyň a ty jsi mě přemluvila ke vzpomínání. Zavrtali jste se s taťkou každý do jednoho rohu gauče, Baruška si vlezla mezi vás, svítila nám k tomu jen světýlka a já mohla spustit.

Určitě bych vám povídala o tom jak babička ráno , když přišla domů z noční a než co šla ještě spát, připravila těsto - hmotu na úlky a my jsme ji pak s dědou za pomocí formiček měnily na úlky. Moc se mi líbila dědova pečlivost, kdy úlky na spodku pěkně zarovnával, to aby pak pěkně seděly na piškotu. A babička je pak odpoledne plnila a já je rovnala na tác, to aby tam do druhého dne trochu ztuhly a mohli jsme je dát do krabice. No jenže, v té době jsem ještě mohla ořechy a ty úlky byly tak moc dobré, že jsme si to do Vánoc celé museli ještě jednou zopakovat. Nějak rychle se nám ty úlky vytrácely. 

A což teprve když se babička pustila do domácího vaječného koňaku,to byla sláva . A i mně dělala malou várku,ale samozřejmě, že bez rumu, jen mi tam cvrndla trochu rumové tresti a to byste koukali, jak já si potom připadala důležitá.

A protože i ty jsi Verunko měla úlky taky moc ráda, tak si s tatínkem myslíme, že