jsem jako malá měla moc ráda.
Ano Verunko naše milovaná, bude se vzpomínat, tak si udělej hezký pohodlí a já začínám.
A měla jsem je ráda nejen kvůli dárečkům, ale snad i o něco víc i proto, že babička měla dovolenou a byla s námi s dědou doma.
A jako bonus k nám na Vánoce jezdila prababička/ maminka babičky Věrky/ z Hradce Králové/.
A ta uměla taky moc hezky vyprávět a tak už jsem se na ní vždycky moc těšila. Už jenom to, že u nás strávila několik dnů a nocí byla pro mě slavnostní událost a Vánoce tak byly ještě víc vzácnější.
Většinou přijížděla dopoledne v ten den, kdy před Vánocemi končila škola a já už se nemohla dočkat až se zazvoní a my půjdeme domů.
A když jsem doběhla domů, tak už to tam vonělo mateřídouškovým čajem, který prababička měla moc ráda a já podle toho poznala, že už je u nás.
V kuchyni u stolu u hrníčku čaje jsme se během chvilky sešli všichni čtyři a prababička vyprávěla co je u koho z příbuzných v Hradci a Holicích nového. A já, ač jsem většinu těch lidí, o kterých povídala, neznala, seděla jsem na židli a poslouchala a poslouchala.
Kamínka praskala a nám bylo tak dobře, že se odpoledne překulilo a najednou byla tma a s ní přišel večer. A k večeři ten den bývaly placky pečené přímo na kamínkach, potřené povidly a to byla panečku dobrota.
A taky se mi moc líbilo jak prababička říkala babičce Věruško a dědovi Rudoušku.
A když pak mezi svátky odjela domů, tak ještě dlouho po ní zbyla doma ta její příjemná mateřídoušková vůně.
A babička pak měla ještě většinou týden volno a tak jsme to měly spolu pěkně po našem a zatímco děda spokojeně pochrupoval v obýváku na otomanu nebo v kuchyni na židli u stolu, my s babičkou popadly háčky a jehlice a pustily se do díla.
Já šmodrchala oblečení pro panenky a babička se pustila do čepice a rukavice pro mě. A tak když se pak šlo po vánocích poprvé do školy, tak jsem šla celá nová opletená, kromě té čepice a rukavic / na tkaničce / jsem na sobě měla i nový svetr a kamaše, které jsem našla pod stromečkem a jak já za to byla ráda.
A takové to tenkrát Verunko bylo.
Holčičko naše milovaná, máme tě s tatínkem tolik moc rádi a moc na tebe vzpomínáme
❤️❤️❤️
Tvoji milující maminka, tatínek a Baruška
❤️❤️❤️
Všem Vám moc děkujeme za všechna vaše krásná přáníčka, která jste nám domů poslaly. A moc si vážíme toho, že Vás tu máme.
Šárko, moc krásné povídání. Taky jsem to mívala ráda, když přijela babička a teta. Bylo super, jak jsme spali po dvou v postelích a do noci se vzpomínalo až jsem usnula. Kde jsou ty krásné časy. Pod stromečkem byly samé potřebné věci a jaká z nich byla radost. Nedělilo se na měkké a tvrdé dárky, radost byla úplně ze všech. A když u nich byla zabalená nějaká hračka to bylo radosti. Vzpomínám si, že jsem jednou dostala takový pidikufříček s červeným křížkem a v něm malinká injekční stříkačka a malé bonbonky(léky) ... Jednou jsem pod stromečkem našla malý pytlíček a v něm zrcátko, kartáček, hřebínek, pudr ... Jak jsem si to opatrovala a určitě bych to ještě někde na půdě našla. Máte moc hezký stromeček, máme podobný vypadá jako živý. Mějte klidné dny. Zdravíme Vás oba z Kožuškova a hladíme Barušku💖❄️🎄✨
OdpovědětVymazatMilá Šárko,jsem o něco málo mladší,ale vzpomínky mám podobné.Od dětství miluju Vánoce,pořád to pro mě má to kouzlo.Jsem už babička,dnes měla přijet nejstarší vnučka,těšila se k nám,na pohádky,na cukroví,na "kafíčko",na světýlka.Bohužel je nemocná,tak k nám místo ní přijel její mladší 3letý bráška,aby alespoň zůstal on zdravý.A já se snažím dělat Vánoce podle maminky a babičky a doufám,že jednou budou vzpomínat na nás tak jako já vzpomínám na Vánoce mého dětstvi.Přeju klidné dny.Jana
OdpovědětVymazatAhoj Šarko a Radku,to je zas hezké povídání.Taky strašně moc ráda vzpomínám, když jsem byla malá bydleli jsme v domku s taťkovo maminkou a jeho svobodným bratrem, který nás na štědrý den měl na hlídání,aby babička,mamina a taťka mohli vše připravovat na večer, strejda nás vždy vzal na hodně dlouhou procházku vyráželi jsme dopoledne a vraceli se až tak kolem druhé a pak už to čekání na Ježíška uteklo.Posilam moc pozdravů a Barušce velké pohlazení Iveta
OdpovědětVymazatMilá Šárko, taky strašně ráda vzpomínám na svoji babičku v šátku, chodila jsem za ní ráda kdykoli, ale vánoce to je vždy malinko jiné, ta vůně jejich křehkých praciček a sádlových kakaových bochánku, to nevymizí nikdy. Děkuji za tvoje krásné vyprávění a probuzení vzpomínek, to uměla i Verunka, svým článkem probudit v nás vzpomínky , třeba už hlouběji uložené.
OdpovědětVymazatMoc se opatrujte, u nás je hrozná mlha, ale u vás by mohlo být inverzí sluníčko.
pa Aťka
Milá Šárko,krásné to povídání.Hezky prožité dětství stejně nikdy nic nenahradí.Na rukavice na tkaničce jsem si nedávno vzpomněla,že by vůbec nebyly marné.Mám ráda palčáky a kapsy by zůstaly prázdné.Tak moc děkuji za Vaše vzpomínání a hezkou chvilku u něj,kterou jste mi nachystala.Opatrujte se.Jitka.
OdpovědětVymazat