úterý 31. prosince 2024

Víte, jako bychom

ani nežili. Je to těžké moc těžké, nepochopitelné a den ode dne to bolí víc a víc.

Ano máme jeden druhého a Barušku, ale to hlavní pro co jsme žili, co bylo středem našeho života, odešlo.

S Verunkou odešla všechna radost, těšení se, prozpěvování si, prostě všechno to, co dávalo životu tu radost. 

Jsme spolu , hodně jsme spolu, spolu se posouváme dál a podporujeme jeden druhého. Ano když se Radkovi podaří něco nového máme radost i velkou, ale to je jen chvíli. Chce se nám volat Verunko honem pojď sem, koukej co tatínek umí nového a ono nic. A v tu chvíli jako by do vás bodli ten nejostřejší nůž a místo slz radosti přicházejí ty zlé bolavé, co mají výdrž a ne a ne vás opustit.

V pokojíčku i Verunky je všechno tak, jako kdyby jen na chvilenku někam odběhla, všechno je na svém místě, na stole jsou pastelky, na nočním stolku lízátko, jen čekáme a čekáme a nikdo nepřichází. V koupelně visí Verunky osuška, nemám sílu ji vyprat a uklidit, to přeci ne , přeci ji ještě bude potřebovat.

To samé v lednici. To úterý ráno dostala malou Fantu, nerada jsem tyhle věci kupovala, nevím pro to úterý jsem ji koupila. Verunka z ní měla velkou radost, trochu upila u snídaně, něco si vypila u oběda a zbytek si nechala na večer. Ten zbytek tam je do dnes, čeká tam na ní. Zrovna tak jako my. Proč tu proboha nepobíhá, neukazuje nám co namalovala, nezpívá si, nejezdí s kočárkem a v nich místo panenek nevozí Ferdy, proč si nepřijde pro pusinku, jak ráda dělávala. Proč když něčemu nerozuměla na seznamu nepřijde za Radkem se slovy, Táto četl jsi to ? Co to znamená ?

Těch proč je a bylo přes Vánoce strašně moc. Proč ona, která tolik milovala života uměla se radovat a i radost rozdávat, proč už nemůže dál. Proč už se nemůže těšit na jaro a její oblíbené sedmikrásky, Proč už nebude nikdy vyhlížet čápy, jestli už se vrátili na komín a pak s hurónský radostným křikem nám to nepřiběhne říct.

Proč ji nemůžeme pohladit dát pusinku do vlásků obejmout a říct jak moc ji máme rádi .

PROČ, PROČ, PROČ.

Ta bolest, že už tohle nikdy nebude je strašná a nepochopitelná .

Proč už to naše sluníčko nemáme, proč.

Šárka a Radek








PROČ ?

To prázdno, ta bolest jsou hrozný....

Proč vůbec tenhle rok byl ...... vždyť přinesl tolik trápení a nakonec i neskutečné a nekončící bolesti.

pondělí 30. prosince 2024

Tak zatímco do neděle

 u nás bylo krásně slunečno, tak i my jsme dneska zůstali pod mraky a sluníčko jsme za celý den neviděli, A i přesto, že v předešlých dnech u nás svítilo sluníčko, tak denní teploty se držely těsně pod nulou a my si tak mohli užívat pohádkové námrazy.

Tohle jsem fotila u nás na louce, když jsme byly s Baruškou venku. A Verunko div se nebo ne, i já jsem si k tomu klekla, měla jsi pravdu, jedině tak jsou ty fotky lepší než ze stoje. Copak ono by to šlo asi fotit i z bobku, ale to bych se musela udržet a Baruška by nesměla tahat za vodítko. protože ve chvíli kdy já se soustředila na focení, ona něco zatáhla a šup, já už se válela na zemi. Takže focení z bobku jsem nahned zavrhla a raději si k tomu klekla. To víš, to jsem celá já.






 Vloni touhle dobou už u nás bylo taky bez sněhu, ale pak začalo chumelit a sněhu jsme pak pár dnů měli na rozdávání.

Tyhle jsou z loňska,den předtím než co začalo chumelit. Byli jsme na procházce v Dolcích. Nikde ani noha a to se Verunce moc líbilo, měla totiž všechny ty houpačky co tam jsou sama pro sebe.



Moc se jí tam líbilo a ani domů se jí nechtělo 

A tobě broučku náš milovanej posíláme moc moc pusinek a věř, že nám tahle tvoje upřímná radost moc chybí a nejen ta.

❤️❤️❤️

Tvoji milující maminka, tatínek a Baruška 

❤️❤️❤️

A vám všem přejeme moc hezký večer a dobrou noc a za všechno moc děkujeme.


neděle 29. prosince 2024

Šunkové závitky trochu jinak

 Dlouho jsme tu spolu nemlsali, tak dneska to trochu napravíme. Silvestr je za dveřmi, tak třeba se Vám tahle rychlá a chutná dobrota bude hodit.


Potřebovat toho budete jen trochu a za chvilku máte vykouzleno dobré a neokoukané pohoštění 


A postup je úplně jednoduchý.

Na list salátu položíte plátek salámu, který máte rádi, já dala zauzený šunkový, na to dáte trochu bramborového / klidně i jiného/ salátu. 

Celé to zabalíte do válečku a zavážete sýrovým gorbáčíkem / my měli ten uzený/ a máte hotovo.

Já k tomu nakrájela starší rohlík, dala ho zapéct a prima pohoštění pro návštěvu bylo na světě.

 

A ty naše Verunko milovaná, moc na tebe vzpomínáme. 

Máme té moc moc rádi a posíláme ti do nebíčka hodně pusinek.

❤️❤️❤️


Tvoji milující maminka, tatínek a Baruška 

❤️❤️❤️

A Vám všem moc děkujeme za všechno, co pro nás děláte a že tu jste s námi. Moc si toho vážíme, že na to nejsme sami a máme tak velkou podporu od Vás. Děkujeme ❤️

sobota 28. prosince 2024

Vánoční prázdniny

 jsem jako malá měla moc ráda.

Ano Verunko naše milovaná, bude se vzpomínat, tak si udělej hezký pohodlí a já začínám.

A měla jsem je ráda nejen kvůli dárečkům, ale snad i o něco víc i proto, že babička  měla dovolenou a byla s námi s dědou doma.

 A jako bonus k nám na Vánoce jezdila prababička/ maminka babičky Věrky/ z Hradce Králové/.



 A ta uměla taky moc hezky vyprávět a tak už jsem se na ní vždycky moc těšila. Už jenom to, že u nás strávila několik dnů a nocí byla pro mě slavnostní událost a Vánoce tak byly ještě víc vzácnější. 

Většinou přijížděla dopoledne v ten den, kdy před Vánocemi končila škola a já už se nemohla dočkat až se zazvoní a my půjdeme domů. 

A když jsem doběhla domů, tak už to tam vonělo mateřídouškovým čajem, který prababička měla moc ráda a já podle toho poznala, že už je u nás.

V kuchyni u stolu u hrníčku čaje jsme se během chvilky sešli všichni čtyři a prababička vyprávěla co je u koho z příbuzných v Hradci a Holicích nového. A já, ač jsem většinu těch lidí, o kterých povídala, neznala, seděla jsem na židli a poslouchala a poslouchala.

Kamínka praskala a nám bylo tak dobře, že se odpoledne překulilo a najednou byla tma a s ní přišel večer. A k večeři ten den bývaly placky pečené přímo na kamínkach, potřené povidly a to byla panečku dobrota.

A taky se mi moc líbilo jak prababička říkala babičce Věruško a dědovi Rudoušku.

A když pak mezi svátky odjela domů, tak ještě dlouho po ní zbyla doma ta její příjemná mateřídoušková vůně.

A babička pak měla ještě většinou týden volno a tak jsme to měly spolu pěkně po našem a zatímco děda spokojeně pochrupoval v obýváku na otomanu nebo v kuchyni na židli u stolu, my s babičkou popadly háčky a jehlice a pustily se do díla.

Já šmodrchala oblečení pro panenky a babička se pustila do čepice a rukavice pro mě. A tak když se pak šlo po vánocích poprvé do školy, tak jsem šla celá nová opletená, kromě té čepice a rukavic / na tkaničce / jsem na sobě měla i nový svetr a kamaše, které jsem našla pod stromečkem a jak já za to byla ráda.

A takové to tenkrát Verunko  bylo.

Holčičko naše milovaná, máme tě s tatínkem tolik moc rádi a moc na tebe vzpomínáme 

❤️❤️❤️

Tvoji milující maminka, tatínek a Baruška 

❤️❤️❤️

Všem Vám moc děkujeme za všechna vaše krásná přáníčka, která jste nám domů poslaly. A moc si vážíme toho, že Vás tu máme.




pátek 27. prosince 2024

Milá Verunko,

 asi se divíš kdo ti píše.

 Jsem to já Ježíšek. Na začátku září jsi mi napsala moc krásný dopis, ve kterém jsi mě prosila o to, aby tatínek chodil.  A já ti teď s radostí píšu, že tatínek už zvládá malé kousky ujít úplně sám a každým dalším dnem si je víc a víc jistější.

Proč ti ale píšu, to, že tatínek chodí už víš od maminky a tatínka, však ti to každý večer vyprávějí. Co ale nevíš, to je to, že já na tom nemám ani trochu zásluhu. Všechnu tu práci, trpělivost, námahu, a někdy i bolest jste zvládli vy tři, ano slyšíš dobře, vy tři. Bez tebe, bez tvých obrázků pro tatínka, návštěv v nemocnici za tatínkem a pak i telefonů s tatínkem, by se tatínek uzdravoval déle. 

Díky tvé lásce k němu jsi mu hodně pomohla se vším kolem uzdravením a pak i chozením.

Jsi moc hodná, šikovná a skromná holčička a já ti za to moc děkuju.

Tvůj Ježíšek 



čtvrtek 26. prosince 2024

Jak Baruška

 k plyšákovi přišla.

Tak si Verunko představ, že Baruška kromě dárků, které jsme pro ní s tatínkem měli připravené pod stromečkem, dostala na Štědrý den jeden naprosto nečekaný dárek.


Celé se to přihodilo takhle. Tak jako každý večer, jsme šly spolu s Baruškou , v předvečer štědrého dne, ven trochu se proběhnout a vyčůrat. Venku tma a Baruška se rozhodla, že bude ještě kakat. Znáš ten její rituál, nejdřív si to místečko očuchá, pak se na místě zatočí dvakrát do kolečka, napruží ocásek a jde na to. Stejně tomu bylo i v pondělí večer. Tak jak u nístojím s pytlíkem v ruce, tak tak koukám, co se jí to leskne pod prdítkem , a on mobil.

Tak honem jsem tam sáhla a sebrala ho a naštěstí jsem byla rychlejší jak Barušky bobek.

Doma jsem pak telefon dala taťkovi, ať zkusí na nějaké to číslo v telefonu zavolat, že jsme ho našli a že je v pořádku u nás.

Jenže ouha, telefon to byl sakra drahý a přístup do něj byl jen na otisk prstu. Což nás štvalo, protože jsme nevěděli, jak telefon vrátit .

Ráno jsme pak ale zjistili, že na telefonu je asi padesát zmeškaných hovorů od stejného čísla, tím bylo i jasné, že je ztlumené zvonění, protože jsme nic neslyšeli. 

Tak jsme si k telefonu sedli, čekali a dočkali se. 

Takže jsme se domluvili na předání. Pán přišel přesně a omluvil se, že s telefonem ztratil i peněženku s platební kartou a že nám tak nemohl nic přinést. Ale že pracuje v OBI, a že měl ještě do dvanácti službu a že kromě jiného dostali i plysáčka, který se normálně nedá koupit, tak jestli nám ho může dát.

A tak tedy naše Baruška dostala plyšáka, protože nebýt její potřeby na bobek, tak bychom ten telefon nikdy nenašli.


A že se s ním ta naše lumpice nahned skamarádila, poznáš podle díry na bříšku a ožužlaného ocásku



A takhle to tedy ta naše Barčí měla a díky bobků si plyšáka vysloužila.

A na tebe holčičko naše milovaná moc  moc vzpomínáme a posíláme ti do nebíčka hodně pusinek a pohlazení 

❤️❤️❤️

Tvoji milující maminka tatínek a Baruška 

❤️❤️❤️

A vám všem naši drazí, přejeme moc hezký a pohodový sváteční den 🎄 



úterý 24. prosince 2024

Verunko naše milovaná,

 děvčátko naše ze všeho na světě nejdražší 

❤️❤️❤️

Přejeme ti s tatínkem a Baruškou tam nahoru do nebíčka ty nejkrásnější Vánoce.

A představ si, nám už Ježíšek dárky pod stromeček donesl.  Jeden  ten nejmenší, s bílou mašličkou tam je i pro tebe.

Sice je úplně malinký, ale chystali jsme ho pro tebe s tou největší láskou .

Je až po okraj plný naší nekonečné lásky k tobě, plný něžných pohlazení, pusinek a vřelých objetí. 

Ta krabička je kouzelná, ať si z ní vezmeš cokoliv, tak pořad bude toho všeho plná a nikdy z ní nic neubyde.


Broučku náš máme té neskutečně moc rádi a věř, že nám tu moc chybíš a je tu bez tebe moc smutno.

❤️❤️❤️

Tvojí moc tě milující maminka, tatínek a Baruška 

❤️❤️❤️

Tyhle jsou z loňska, kdepak by nás napadlo, že budou poslední 

moc, moc to bolí




přáníčko pro Vás

Naši drazí, 

i když Vás neznáme, máme pocit, že se vlastně už známe a jsme za Vás moc rádi, v některé dny a není jich málo jste naše jediné spojení se světem.

V posledních měsících jste pro nás udělali strašně moc, dovolte tedy abychom Vám všem od srdíčka popřáli ty nejkrásnější a nejpohodovější Vánoce v kruhu všech vašich nejmilejšíc .Věřte, že spolu se zdravím je to to nejvíc co můžete dnešní večer a nejen ten, ale po celý život mít.

Děkujeme za všechno 

Šárka s Radkem a samozřejmě i Baruškou ❤️



neděle 22. prosince 2024

Dlouho jsme s Radkem




 přemýšleli, jak to bude letos o Vánocích bez Verunky. Nepředstavitelné, bolestivé, srdcervoucí, nepochopitelné, prázdné.... .

Nejraději bychom je celé v kuse zaspali. 

Nebo utekli někam hodně daleko, kde bychom byli jen my dva s Baruškou.

Nebo, že bychom se vydali rovnou za Verunku, i to nás už několikrát napadlo.

Proč máme jít dál sami, proč,  má to vůbec smysl. Už nikdy to nebude jako dřív. To přece nemůže být pravda, to je jen zlý a dlouhý sen, který přeci nemůže být pravda .

Všechny dny jsou stejné .

Pro nás, pro které byly až do loňska  Vánoce ty nejkrásnější svátky v roce, letos jako by nebyly. Čím více se přibližují, tím více ubližují. 

Další nápad zněl Vánoce zrušit, ano řekli jsme si to bude ono, takhle to uděláme, jenže ještě tu noc jsme to zavrhli, to bychom přeci naší Verunce udělat nemohli. A ani neuděláme. Jak to dopadne a co to s námi udělá netušíme.

Bolest z odchodu Verunky jako by den ode dne sílila.

Není chvilky abychom si na naší holčičku nevzpomněli. Vzpomínky na ní na nás vyskakují odevšad, kam se koukneme,  za vším jí vidíme, všechno nám jí připomíná.

Ano cukroví jsme pekli a pekli jsme ho hodně a taky jsme ho hodně rozdali a pro sebe si nechali jen malou krabičku.

Se stromečkem jsme to vymysleli tak, že jsme koupili umělý, zasněžený o kterém Verunka už několik roků mluvila, že by se jí líbil.

A tak ho máme, je nový, je menší a nevážou nás k němu žádné vzpomínky na předešlé Vánoce.

Zdobili jsem ho s největší láskou k tobě holčičko naše a v podobném duchu najdeš na Štědrý večer pod stromečkem i dáreček od nás.

A tak Verunko naše milovaná, tenhle stromeček je jen a jen pro tebe

 ❤️❤️❤️



Chybíš nám neskutečně moc.

Posíláme ti do nebíčka hodně moc pusinek a pohlazení.

❤️❤️❤️

Navždy tvoji maminka, tatínek a Baruška 

❤️❤️❤️

A všem Vám za všechno s vděčností děkujeme ❤️  

604 890 660

sobota 21. prosince 2024

Pro mě, coby malou holku

 začínalo odpočítávání těch posledních dnů, které chyběly do Vánoc, nákupem živého kapra.

A ty Verunko, se s tatínkem hezky zavrtejte na gauči pod deku a já začínám vyprávět.

Bez živého kapra by u nás doma, když jsem byla malá, Vánoce nebyly ty pravé. A tak to víte, denně jsem se babičky a dědy ptala, kdyže už nastane ten den D a my se pro toho vytouženého kapra s babičkou vydáme. Babička mě vždycky uklidnila, že už to bude brzy. Pro kapra jsme pravidelně chodili k řezníkovi, panu Mejvaldovi, svůj krámek měl jen pár minut chůze od nás. A kolem něj také vedla cesta, kudy děda chodil do nádražního konzumu kupovat jablečný mošt. Jednoho prosincového dne, kdy pro mě přišel do školky, to mi bylo šest roků,jen tak během řeči pronesl, že jestli pak vím, že pan Mejvald, už vykulil před krám svoje dvě kádě na kapry a že už je začal napouštět. Jé to bylo radosti , však jsme se tam s dědou cestou ze školky zastavili na jukandu. A opravdu, kádě už byly na svých místech a plnily se ledovou vodou a já honem, coby malá treperenda, hned letěla do krámu se zeptat, kdyže už ty kapry přivezou. A pan Mejvald, jen co mě viděl ve dveřích, mě ani nenechal nadechnout abych se mohla zeptat a už na mě volal : Zítra ráno je tu budeš mít. 

A tak se stalo, že děda zavolal do školky a na druhý den mě omluvil, že nepřijdu, no a já ? Já už se nemohla dočkat rána.

Jenže ráno mrzlo až praštilo a tak se na kapry jít s dědou nemohlo a já musela čekat až do oběda. To se budila babička, která doma spala  a se kterou jsme  pak toho našeho kapra měly jít koupit. A taky, že jsme šly. To bylo radosti, zatímco babička ještě kupovala nějaké maso, já už se spokojeně máchala v kádi u kaprů a to doslova, však i rukavici jsem tam utopila a to že venku pořádně mrzlo, mi ani trochu nevadilo. V tu chvíli už ale šli z krámu babička s panem Mejvaldem a on hned na mě, kterého jsem si vybrala a já na něj : Toho největšího.

Zalovil podběrákem , vylovil kapra, zvážil nám ho, pomohl dát do síťovky a zatímco babička pokračovala dál v nákupech do města, já byla s kaprem poslána domů. A ten den tedy mrzlo až praštilo a i když domů to byl kousek, tak než jsem došla, tam mi kapr celý omrznul a jak z něj kapala voda, tak z ní se během chvilky staly malé rampouchy. Já tak přiběhla domů celá vykulená, že mi kapr umrznul. Kdepak, neumrznul, ve vodě během chvilky ožil, ale moc platné mu to nebylo. Druhý den jsem byla poslána ven na kopeček lyžovat a babička za pomocí paličky život kapra zpečetila. A utopená rukavice, tak tu mi pan Mejvald po vánocích vrátil, jednu chybu ale měla, šíleně smrděla rybinou.

A takhle my jsme to tenkrát s babičkou a dědou , kteří si mě poté, co mě moje máma nechala v porodnici vzali k sobě, měli.


  

A i když nám to srdce rve, že nejsi s námi, máme holčičko naše milovaná alespoň malou útěchu v tom, že jsi tam v nebíčku v moc dobrých rukou mojí babičky a dědy.

Máme tě děvčátko naše moc moc rádi a není chvilky, kdy bychom si na tebe nevzpomněli

❤️❤️
Navždy tvoji milující maminka, tatínek a Baruška 

❤️❤️❤️

A Vám všem naši drazí přejeme pohodový večer a dobrou noc a za všechno Vám děkujeme ❤️

pátek 20. prosince 2024

Verunko, vy mi ale s tatínkem

 děláte překvapení . Málem mě to zas dneska porazilo.

Taťka zas na mě, mamino jede mi balíček, že mi pro něj skočíš dolů.

Tak jsem si zas vzala od taťky  korunky a mazala dolů s tím, že jdu pro  balík z Evy. Však víš, že tam tatínek rád nakupuje drogerii, to ho moc baví a mně s tím ušetří ruce, že to nemusím nosit z města.

Nakoupí vždycky plnou vekou krabici a já mám vystaráno, kupuje jar, na podlahu, na okna, tekutý písek, mýdla, pasty na zuby, prášek na praní , aviváž, houbičky, pytle do koše, pečící papír, potravinářskou folii, přihodí i vůni do auta, nějaké svíčky, krmení pro zvířátka  a spoustu jiného .

No je toho vždycky balík, že ho sotva táhnu a ty jsi ho pak moc ráda rozbalovala, vyrovnala jsi všechno na stůl a líbilo se ti, kolik toho je. Takže dneska když přijelo auto, tak povídám panu řidiči, tak dneska to bude zas velkááá Eva a on že ne, že velkáááá krabice to je, ale Eva ne. Nechápala jsem, vždyť mi taťka říkal, že objednal Evu, honem jsem zaplatila a mazala s tím domů. 

Ještě jsem ani neměla rozděláno a tatínek už měl oči plné slz a vzápětí jsem na tom byla úplně stejně.

Z krabice na mě vykoukla kytice růží a u toho ta vaše společná fotka a z druhé strany věnování ❤️😭


Vy dva lumpové, moc Vám děkuju, moc, moc Vás oba mám ráda, jen moc bolí to, že u toho nemůžeš být s námi děvenko naše malá. Ta radost by byla ještě větší.


Holčičko naše zlatá, máme tě s tatínkem moc moc rádi a posíláme ti hodně pusinek do vlásků.

Tvoji navždy milující maminka, tatínek a Baruška

❤️❤️❤️







A ještě ti broučku něco pošeptám, tatínek už zvládá několik krůčků úplně, ale úplně sám, ale chce to prozradit, až toho prý ujde víc, tak zatím to nikomu neříkej, ano ?