začínalo odpočítávání těch posledních dnů, které chyběly do Vánoc, nákupem živého kapra.
A ty Verunko, se s tatínkem hezky zavrtejte na gauči pod deku a já začínám vyprávět.
Bez živého kapra by u nás doma, když jsem byla malá, Vánoce nebyly ty pravé. A tak to víte, denně jsem se babičky a dědy ptala, kdyže už nastane ten den D a my se pro toho vytouženého kapra s babičkou vydáme. Babička mě vždycky uklidnila, že už to bude brzy. Pro kapra jsme pravidelně chodili k řezníkovi, panu Mejvaldovi, svůj krámek měl jen pár minut chůze od nás. A kolem něj také vedla cesta, kudy děda chodil do nádražního konzumu kupovat jablečný mošt. Jednoho prosincového dne, kdy pro mě přišel do školky, to mi bylo šest roků,jen tak během řeči pronesl, že jestli pak vím, že pan Mejvald, už vykulil před krám svoje dvě kádě na kapry a že už je začal napouštět. Jé to bylo radosti , však jsme se tam s dědou cestou ze školky zastavili na jukandu. A opravdu, kádě už byly na svých místech a plnily se ledovou vodou a já honem, coby malá treperenda, hned letěla do krámu se zeptat, kdyže už ty kapry přivezou. A pan Mejvald, jen co mě viděl ve dveřích, mě ani nenechal nadechnout abych se mohla zeptat a už na mě volal : Zítra ráno je tu budeš mít.
A tak se stalo, že děda zavolal do školky a na druhý den mě omluvil, že nepřijdu, no a já ? Já už se nemohla dočkat rána.
Jenže ráno mrzlo až praštilo a tak se na kapry jít s dědou nemohlo a já musela čekat až do oběda. To se budila babička, která doma spala a se kterou jsme pak toho našeho kapra měly jít koupit. A taky, že jsme šly. To bylo radosti, zatímco babička ještě kupovala nějaké maso, já už se spokojeně máchala v kádi u kaprů a to doslova, však i rukavici jsem tam utopila a to že venku pořádně mrzlo, mi ani trochu nevadilo. V tu chvíli už ale šli z krámu babička s panem Mejvaldem a on hned na mě, kterého jsem si vybrala a já na něj : Toho největšího.
Zalovil podběrákem , vylovil kapra, zvážil nám ho, pomohl dát do síťovky a zatímco babička pokračovala dál v nákupech do města, já byla s kaprem poslána domů. A ten den tedy mrzlo až praštilo a i když domů to byl kousek, tak než jsem došla, tam mi kapr celý omrznul a jak z něj kapala voda, tak z ní se během chvilky staly malé rampouchy. Já tak přiběhla domů celá vykulená, že mi kapr umrznul. Kdepak, neumrznul, ve vodě během chvilky ožil, ale moc platné mu to nebylo. Druhý den jsem byla poslána ven na kopeček lyžovat a babička za pomocí paličky život kapra zpečetila. A utopená rukavice, tak tu mi pan Mejvald po vánocích vrátil, jednu chybu ale měla, šíleně smrděla rybinou.
A takhle my jsme to tenkrát s babičkou a dědou , kteří si mě poté, co mě moje máma nechala v porodnici vzali k sobě, měli.
Musím říct, že krásně píšete. Kdysi jsem k Verunce na stránky chodívala a velké překvapení pro mě bylo, že už není mezi námi. Jste úžasná, že se z toho smutku dokážete vypsat. Pište dál, dává to smysl a alespoň trošku tlumí tu nesmírnou bolest. Hezké předvánoční dny i když hodně smutné, jste pořád na to dva. Já už jsem sama,tak s tím smutkem občas též bojuji. Čas trochu obrousí hrany a je to lepší . Držte se. Marie
OdpovědětVymazatŠárko, krásné vyprávění, také máme od kádí s kapry spoustu vzpomínek , jak děti tak vnoučata tam vydržívaly a to někdy i v pěkné zimě s přestávkami celá puldne, bydleli jsme u náměstí bylo to kousek.
OdpovědětVymazatTaké sem mi moc líbí jak Verunce píšeš, a nám všem tím pádem také, vždyt my se sem stále těšíme a nakukujeme co je nového.
Klidnou neděli s čtvrtou adventní svíčkou. Aťka
Ahoj Šarko a Radku, moc hezké čtení.Verunka je v dobrých rukou tvé babičky a dědy.Posilam moc pozdravů a Barušce velké pohlazení Iveta
OdpovědětVymazatMoc hezké, ale místy smutné vyprávění
OdpovědětVymazatU nás jsem zahlédla také kádě s prodejci kaprů, ale už kapra nekupujeme.Vnuci už nechodí kapry hlídat do koupelny. Vanu nemáme,jen sprchový kout
Přeji pohodové dny prožité ve zdraví 🍀
Šárko, děkuji za tvé milé povídání. Je zajímavé, jak jsou snad všechny děti fascinovány kapry v kádích. Také nakouknu když jdu kolem kádí, teď už je mi těch tvorečků líto. Ale ryby jím ráda. Měla jsi úžasné prarodiče. Já jsem už nezažila žádné, i táta mi zemřel když mi bylo devět. Ale mami byla moc fajn. Holt nemůžeme mít asi všechno 🙂. Hezký první zimní den vám přeji. Zdena z Plzně
OdpovědětVymazatMila Šarko,krasně umite vypravět.Jen tak prosim pište dal.
OdpovědětVymazatTaky jsem měla babičku, na kterou myslim každičky den.
Přeji vam požehnane Vanoce a štastny Novy rok.
Vlasta