Z Pekla štěstí

o téhle pohádce si psát nebudem nebojte

na to je odborník pan Troška a já mu do toho fušovat určitě nebudu

dneska po obědě jsme se sbalili a vyjeli kousínek za město k rybníku zvanému Peklo

vezli jsme sebou hokejky, puk, sáňky a pluh na vyhrnutí sněhu

jo a brusle pro mě a pro maminu

taťka už bohužel s tou nohou bruslit nemůže

i když bruslil moc rád a hrál i závodně hokej

a v plánu jsme měli hokejový zápas pod širým nebem

a to že jsme neměli ani jednoho diváka nám ani trochu nevadilo

spíš naopak,

já za to byla moc ráda

však i proto jsme jeli právě sem

a naše malá

tak ta překvapila i jako hokejista

taťka byl jako brankář

a my s maminou na něj střílely

teda chtěly jsme střílet

jenže Baruš jakmile zblikla letící puk

tak téměř pokaždé ho dochytla dřív než doletěl k taťkovi

a tak nakonec nejlepším brankářem byla vyhlášena naše Baruš

a takhle se z toho radovala

myslím že našim hokejovým brankářům v ní roste težká konkurence

a pak jsme se ještě vydali na procházku kolem rybníka

ale ne po břehu

ale přímo pěkně po rybníku

a já přitom fotila

ale jen úplně malinko

docela hodně začalo chumelit a tak jsem se bála o fanouše

malin tam bylo všude hodně moc

jen jaksi už nebyly ani trochu k jídlu

a teď juž jsme teda pěkně v teple doma

Baruš s taťkou už svorně vedle sebe odpočívají na gauči

a jak tak koukám tak oba už i se zavřenýma očima

a já protože jsem tele

a nevšimla jsem si

že už nemám béžovou vlnu na šmodrchání maxipodsedáku

tak jsem z nouze vytáhla klubíčko bílé příze a šmodrchám aspoň větší dečku na jídelní stůl

těch u nás není nikdy dost

viď taťko

občas ubryndneš ty , pak zas já

a vy se mi mějte moc hezky a zatím ahoj

a moc děkuju jak hodně jste se mi rozepsaly u toho článku o lavičce

možná k němu napíšu ještě pokračování

protože ještě mám co k tomu napsat