opravdu
nějak se pořád nemůžu dostat do formy
copak rukama to určitě není
ty by psaly nahned
jenže hlava pořád přemýšlí jinak
než by ruce chtěly psát
a než bych se přemáhala to ne
to by nebylo ono
a to nechci
taková nejsem
místo slibovaného sluníčka nám tu pořád prší
a já se na to sluníčko tak moc těšila
a doufala
že mě vytáhne z té nálady - nenálady
z toho vzteku z bezmoci
cikoliv udělat
aby už to nikdy nikde nebylo
no nic
jak jsem psala
prší a prší
a tak myslím
že tohle
sic u mě na blogu už známé malé čteníčko
vás snad aspoň malinko potěší
a naladí na to
co už se nám teď opravdu mílovými kroky blíží
však i nám už slibují na víkend sníh
a i my dneska kupovaly oříšky a mandle
a taky už i vánočku na zítra ke snídani
Už máme zimu, už padá sníh a celá země jest bílá
a chocholouši si prohlížejí koňské koblihy
a na oknech se dělají krásné hvězdy.
A my máme plný krám lidí, kteří si kupují mandle a rozinky,
jelikož se blíží Vánoce.
Tatínek s maminkou odbejvají lidi a lidi praví : Už nám to nastává, pane Bajza .
A tatínek praví :Baže, venku je pořádný samec a čím ještě posloužím milostpaní ?
Že bych se moc těšil na ježíška, to se moc netěším, protože nikdy nedostanu, co bych chtěl.
Oni mě dávají porád jenom co potřebuju,
což je švindl, jelikož stejně by mě to musili koupit,
tak jaképak copak.
A kdyby se mne naši ptali,
co bysem si opravdu přál,
tak bysem musel říct, že nejradši ze všeho bysem chtěl dřevěnou nohu jako má pan Zilvar,
jelikož by mě to všichni záviděli a nejvíc pak Bejval Antonín....
mějte všichni co nejklidnější pondělí a važte si jeden druhého ♥
a já se zas brzy ozvu
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Všem děkujeme za vaší návštěvu a děkujeme také za Vaše komentáře :-)