Tenkrát v NDR

Všem Vám přeji moc krásné ráno a vlastně i celý den

♥

jak už Vám Very naznačila

tak moc ráda dnes dělám

a spolu se vydáme

opět v čase zpátky

a vydáme se nakupovat do " endéer "

a to přímo na vánoční nákupy

♥

tyhle vánoční nákupy začínaly už mnohem dřív

to babička sedíc v kuchyni

najednou prohlásila

jejda musím zavolat Konopáčoj

aby nezapoměl na Německo

a šla volat

Konopáč byl v pekárně

kde babička pracovala

předseda ROH

♥

a tak netrvalo dlouho

a v pekárně na nástěnce viselo oznámení

o výletu právě do NDR

a tím to vlastně všechno začalo

♥

a jak jistě pamatujete nebylo to tak jednoduché jako teď

první cesta vedla do Čedoku

kde bylo potřeba vyzvednou celní prohlášení

a na patřičný termín si objednat marky

samy víte

že tenkrát dávaly na osobu a den 80 marek

nebylo to málo peněz

ale tomu kdo tam jel na cílené nákupy to určitě nestačilo

a tak jako vždy babička oběhla barák

a domluvila se s paní P. a paní S.

a jejich prostřednictvím si marky navíc na cestu zajistila taky

a ona pak zas na oplátku podobně pomohla jim

♥

začátek prosince a tím i den cesty se pomalu blížily

a pamatuju si

že když mi bylo deset roků

tak i já poprvé takhle nákupně cestovala

dostala jsem to vlastně jako jeden z dárků k právě desátým narozeninám

jak já pak byla nedočkavá

a poslední dny před cestou odpočítávala na prstech

jak moc jsem se už těšila

♥

vytoužený den konečně přišel

a my s babičkou

a s rohlíkama namazanýma paštikou, termoskou čaje

a pytlíkem tenkrát nedostatkových bonparů

nastoupily spolu s půlkou osazenstva pekárny do autobusu

a frčelo se

a v autobudse bylo cestou pěkně veselo

někdo řešil kam schovat marky které měl každý navíc

druhý zas co vše se musí napsat do celního prohlášení

autobusem taky začala kolovat lahvinka domácí slivovice

někdo začal zpívat a už se přidal celý autobus

a tak to bylo celou cestu

a víte kam schovala babička ty naše " nelegální marky navíc"

ke mně do kulichu do bambule

a pak tu čepici celou cestu střežila jak oko v hlavě

♥

čím víc se přibližovaly hranice

tím víc nastávalo v autobuse větší a větší ticho

až zpěv utichl úplně

a asi po hodinovém čekání na hranicích

jsme konečně i my přišli na řadu

autobus si prošli

nejdřív čeští celníci

pak přišli ti němečtí

ti autobus ale neprocházeli

nechali si spočítat počet lidí v autobuse

vybrali si pasy a zmizeli

a my zas čekali a čekali a čekali

a v nikom by se v tu chvíli krve nedořezal

když asi po nekonečných 20 minutách přišli

podali jen okýnkem řidiči všechny pasy a celní prohlášení

popřáli šťastnou cestu

zasalutovali

a my mohli frčet dál

♥

to bylo radosti jéjej

jak jsme je ošálili a vyzráli nad nima

pevně ale věřím tomu

že přesně věděli

že část dámského osazenstva měla ty marky navíc postrkané v podprsenkách a spoďárech

a pánové zas v krabičkách u cigaret

a místo salámu je měli i mezi rozpůlenýma houskama

♥

cílem našich nákupů byl tenkrát Görlitz

a jak to probíhalo tam a pak cestou zpátky si napíšem v další pokračování

já teď už musím zasednout k papírům

a pustit se zas do nich

♥

a Vám přeju moc hezkou a pohodovou středu

♥

♥

"Vzpomínky jsou jediným rájem,

ze kterého nemůžeme být vyhnáni.

Ve vzpomínkách i zvadlé poupě,

rozvíjí se v nejkrásnější růži

♥