večerní

včera večer jsme se těšili na posezení na schodech u verandy

však víte, že to máme rádi

bylo něco po osmé

a Baruška už po téměř dvouhodinovém běhacím maratomu na zahradě

spokojene spinkala dole na posteli

uvařili jsme si čaj

a usadili se, že budeme jen tak koukat a povídat

v tu dobu je tu největší klid

horní cesta už dávno zeje prázdnotou

a tak společnost nám většinou dějaí už je poletující vlaštovičky, chrousti a sem tam i nějaký ten netopýr

no jenže včera nám společnost dělal u ten silný a doslova ledový vítr

teplota venku byla v tu chvíli jen dvanáct stupňů

a díky tomu větru byla zima ještě o mnoho větší

jindy bychom takhle sedět vydrželi třeba i do jedenácti

nebo do té doby než co by začali " žrát" komáři

včera jsme to ale zapíchli hned po západu sluníčka

a já ač se snažila sebevíc fotit

tak ten protivný vítr mi všechno pokazil

a mně tak zbyly všeho všudy jen čtyři fotky obarvené zapadajícím sluníčkem

Teprve až když slunce zapadne

uvědomíme si jak hřálo....

Tu však jsem náhle uviděla,

že mohu pro druhé něco znamenat už jenom tím,

že tu jsem, a že ti druzí jsou z toho šťastní.

Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě,

ale když pak o tom člověk přemýšlí,

je to obrovská věc, která vůbec nemá konce.

Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit.

Je to láska, a přece něco úplně jiného.

Něco, pro co lze žít.

mějte moc krásnou a sluníčkem prozářenou sobotu

článek píšu ještě v pátek něco před půlnocí

takže až vy to budete v sobotu ráno číst

tak to já budu mít určitě ještě půlnoc