Ovečka s příběhem

Že naše Verunka byla hodně akční a že od nápadu neměla nikdy daleko k jeho realizaci Vám asi nemusím psát. Ale že milovala nůžky , tak to asi nevíte. Když byla malá a dostala nějakou bárbinku, netrvalo dlouho, většinou se tak stalo ještě ten den, vzala nůžky , panenku ostřihala nakrátko a se svým dílem byla vždycky náramně spokojená. Zrovna tak konala i u sebe. Je to asi čtyři roky, ten den měla upletené copánky přesně tak jak to měla ráda. Z ničeho nic se přihnala do kuchyně s hurónským jásotem, tak jsem to dokázala. Když jsem se otočila hned mi bylo vše jasné, ty copánky si ustřihla a s úsměvem na tváři mi oznamovala, vždyť víš, že jsem chtěla ozkoušet mikádo . No mikádo z toho opravdu bylo a po mém zásahu, kdy bylo potřeba to aspoň trochu dorovnat, vzniklo mikádo pomalu těsně pod ušima. Ale co byly to jen vlasy, které Verunce rostly hodně rychle, tak to nebyla žádná tragédie.

/ A ty copánky jsme si tenkrát s Radkem schovali, vím přesně kde je máme a tak tam taky zůstanou/

A teď zpátky k té ovečce. Koupila jsem si kdysi ovečky zdobené slámou, vypadaly dost dobře. Ale naší Verunce přišly dost zarostlé a tak se pustila do díla. Během chvíle je ostříhala podle svého gusta a bylo vymalováno. Ovečky pak skončily ve sklepě v krabici a docela jsem na ně zapomněla. Včera když jsem si tam byla pro nějaké velikonoční dekorace, tak jsem na jednu z nich narazila. 

A tak i když vypadá tak jak vypadá máme ji doma a je to pro letošek jedna z těch nejhezčích dekorací co jsme mohli mít. A dokonce se nám podařilo při vzpomínce na to, jakou Verunka měla z jejího ostříhání velkou radost, zasmát. 

A jak by naše Verunka napsala a takhle my to teda máme.

Mějte pohodovou sobotu a děkujeme, že tu jste s námi, moc si toho vážíme.

i k nám

už dorazilo jaro. Sice nás ještě nějaké to ochlazení čeká a to nejbližší už hned zítra, tak i u nás se objevují jarní kytičky víc a víc. 

My aktuálně řešíme dva nečekané záseky na cestování autem. Zjistili jsme, že Radek má od loňska prošlý řidičák a taky nám skončila technická. Takže řidičák jsme zařídili přes datovou schránku / hurá jim/ a čekáme až bude hotový. A auto jsme dali v týdnu do servisu aby nám ho připravili na technickou. Ve čtvrtek volali, že jsme bohužel neprošli. Jak auto dlouho stálo, tak mu zrezivěly brzdy a odnesly to i rozvody. Takže jsme se dohodli, že to udělají a na další čtvrtek už jsou zas objednaní na další STK a to už by mělo být v pohodě. 

Takže zatím jsme ještě nevyjeli, ale už to je v dohledu, tak to víte, že už se těšíme.

A fotky jsou od nás z louky nebo od řeky . A něco je i od nás doma z váziček.

 Mějte moc hezké dny a děkujeme, že jste tu s námi.

P.S.

Tak dobrá. Jeden z mých mega strašáků ze dne, kdy nám umřela Verunka, jsou slova pana doktora ze záchranky. Poté co ukončil resuscitaci, jen tak pronesl, bohužel už nic nešlo dělat, zavolala jste POZDĚ.

Jak pozdě, já přece volala hned jak jsem Verunku našla, ještě jsem si ji stáhla na zem a než co přijeli, prováděla masáž srdíčka. 

Jak jsem zavolala pozdě, to jako, že za to můžu já!

 A co když jo, proč jsem nešla do pokojíčku dřív, kdyby jo, tak třeba mohlo být všechno jinak ?

Třeba stačilo pár minut !

Bože já nevím.

A s tímhle já  žiju.

Proč já k Verunce do pokojíčku nešla dřív..... .

Proč, proč, proč ?!!!!

procházíme

 velmi bolestnou ztrátou naší milované Verunky. Nemá cenu nikam pospíchat a snažit se být za každou cenu Ok. Vše vnímáme, cítíme, truchlíme a vzpomínáme vlastním tempem. Tento souboj s bolestí nemá žádný univerzální časový limit a necháváme se léčit svým vlastním tempem. Naštěstí neexistují tabulky kdy bychom měli být v pořádku, to jednoduše nejde nic takového vymyslet a sestavit. Každý rodič, který přišel o to nejcennější zná hloubku své rodičovské lásky a své ztráty. To, že s tím bojujeme, chvilkama i úspěšně, neznamená, že naše láska k Verunce slábne, to vůbec ne, to nikdy tak nebude, jen se minutu po minutě, den po dni posouváme po malinkatých krůčcích dopředu k jistému ne smíření ale přijmutí reality.

Snažíme se ctít své emoce, je to nás proces léčení. Světlo se snad postupně bude vracet i k nám, ale to ne proto, že bychom zapomněli, ale proto, že se naučíme žít , teď zatím pro nás stále krutou , přítomností.

Ale časem se určitě naučíme žít tady a teď a tak naplno, jak jen nejvíc to půjde.

Jsme v pořádku, jen prostě potřebujeme asi víc času, to naše spojení s Verunkou bylo fakt velké a plné lásky.

za nás oba dvounohé Radek spolu s Baruškou.

Víte,

 i když se snažíme, opravdu hodně snažíme, stejně si myslíme, že jsme srabi. Jsou dny nebo teda spíš části dnů, někdy třeba i jen pár minut, kdy se nám daří zapomenout a třeba se i od srdce zasmát. Vzápětí ale jako kdyby nám vrazili nůž do srdce. Jak to, že my máme možnost dál žít a Verunka ne. Vzdyť ona žila tak ráda, tak upřímně se uměla radovat, těšit se na další dny a najednou nemůže. Tolik si toho plánovala, nikdy se nenudila, pořád měla co dělat a najednou nic. Je to vůči Verunce tak nespravedlivé.

Tolik nás to kvůli tak bolí. Na louce už začínají kvést sedmikrásky, z toho by měla tak velkou radost, vždyť je tolik milovala a letos poprvé už je neuvidí, nikdy už je neuvidí....

Omlouváme se za tohle psaní, ale opravdu moc nám je Verunky líto, že ona už nemůžu být u toho, co měla tolik ráda..

A i když není

 dneska pátek, což je den kdy pravidelně vybíhám do města na nákup, tak i dnes jsem se do města vydala. Běžně chodím hned po ránu, dnes jsem ale udělala výjimku a šla až po obědě. Důvod, tak ten byl jednoduchý. V pátek má Radek svátek a já mu šla přikoupit rybičky do akvárka. A odpoledne jsem šla proto, že už bylo pěkně teplo a nehrozilo teda, že kdybych šla po ránu, tak by mi mohli cestou promrznout

 Šla jsem zadní cestou kolem pivovaru, ve kterém naše Verunka tenkrát okusila sílu piva. Taky jsem si vyšlápla schody, po kterých jsem jako malá chodila do školky. Pokochala jsem se stále zasněženýma horama a s rybičkama pak přes náměstí pospíchala domů.

A protože naše Baruška nadobro zdemolovala plyšáka od Vánoc a žádná jehla s nití už na něj neplatila, zazvonil u nás dneska pošťák, no a kdo myslíte, že z něj měl velkou radost. Samozřejmě, že naše Barčí, balíček schovával velké plyšové prasátko a Baruška se s ním hned skamarádila.

A jak by napsala naše Verunka, takhle my jsme to dneska měli.

A vy mějte hezký podvečer a děkujeme, že na nás nezapomínáte🌹

Zapečené kotlety s cibulí a žampiony

 A protože jsem si všimla, že se Vám líbí naše recepty, tak dnes tu pro Vás zas jeden mám.

A návod na něj jsem Vám i nafotila

Kotlety nakrájíme na silnější plátky, pozor, tentokrát je nebudeme klepat, ale lekce zvrchu je nařízneme.

Osolíme, opepříme a potřeme taveným sýrem.

Nadrobno pokrájenou cibuli smícháme s nakládanýma žampionama a trochou houbového koření.

A tuto směs přidáme na kotlety a nešetříme s ní.

V misce si dále smícháme nastrouhaný sýr s majolkou a dáme navrch 

Nakonec pečeme na 150 asi hodinu, já jsem je trochu podlila a přidala kousek bylinkového másla.

No a za hodinu bylo hotovo.

A jak by napsala Verunka, nám tahle bašta chutná, tak třeba zachutná i Vám.

A k nám se vrátila zima se vším všudy a my se tak dneska probudili do bílého rána. 

Mějte pohodový den a moc Vám za všechno děkujeme.

Březen za kamna vlezem

 a minimálně ještě pondělí a úterý tam budem.

I když dneska bylo od rána pěkně slunečno, nebe krásně modré, tak díky silnému ledovému větru byla velká zima. A protože když bylo před pár dny hezky, tak se mi podařilo už usušit prádlo venku, tak ani dnes jsem nelenila a utěrky a ručníky dala ven. Když jsem pak šla kolem druhé s Baruškou ven, tak díky větru už všechno prádlo bylo suché.

Vzali jsme to s Baruškou k řece, chvíli teda stávkovala jako že tam nepůjde, ale nakonec si to rozmyslela a mazala.

Kočiček tam roste spousta a tak bylo jasné co budu dneska fotit.

Dneska jsme dokončili předposlední daňové přiznání, chybí nám už teda dodělat jedno poslední, u něj teda ještě čekáme na nějaké podklady a tím pro letošek jak říkala Verunka růžové papíry končíme. Jsme za ně rádi, díky  nim jsme zaměstnávali hlavu jinak než jak by to chtěla ona sama.

A k obědu jsme včera měli kuřecí ražniči v anglické slanině 

 dneska jsme měli vepřové na houbách a to nám zbylo ještě i na úterý 

No a naše lumpice. Takhle včera prováděla večerní vizitu u Radka. V pátek měl velkou kontrolu krve a všechno má naprosto v pořádku/ hurá/. Barčí ale pro jistotu vše vzala do svých pacinek a kontrolu udělala pěkně po svém.

A vy mějte pohodový večer a moc Vám děkujeme, že si na nás děláte čas a nastavujete se tu u nás 🌹

to když už nevíte aneb zapečené sýrové rolky

co vařit, tak třeba vám přijde vhod můj dnešní recept.

Je to taková jednoduchá rychlovka a těch pár věcí co na ni potřebujete určitě máte doma v lednici a když ne tak je bez problémů dokoupíte.

A cože dneska budeme spolu vařit, budou to 

Zapečené šunkové rolky 

a my je dneska měli s bramborovou kaší. 

A postup, tak ten je úplně jednoduchý.

Zapékací misku si vymažete máslem a do ní naskládáte srolované plátky šunky, které jste potřely taveným sýrem. Já použila smetanový, ale můžete dát i nějaký ochucený. A pak vše zalijete vajíčky, které jste rozšlehaly v trošce smetany. Nakonec vše postrouháte sýrem , posypeme kořením, které máte rádi a dáte zapéct.

A je hotovo

My to máme rádi, tak třeba si tohle jídlo oblíbíte i vy.

A Vám přejeme co nejhezčí víkendové dny a děkujeme, že k nám chodíte a píšete nám, moc si toho vážíme.

Pavlo včera dorazil pohled a udělal velikou radost, bylo to moc milé.

I když se to

 nezdá, tak včera už to bylo půl roku, co nemáme naši milovanou Verunku.

Byl to půl rok plný nechápání, bránění se tomu, že to tak už je napořád a doufání, že to je jen špatný sen, ze kterého se probudíme a zas budeme všichni spolu.

Byl to půlrok bez Verunčinýho štěbetání, prozpěvovaní, poskakování, radovaní se úplně že všeho.

Bez jejího obrázků a otázek mamino co máme  k večeři a tatí proč to tak je, a chodí dneska pošta, a koupíš mi ve městě nový háček, víš ten co mám ráda, no mě se tamtem někde ztratil.

Aže jsem  byla jsem hodná, že dostanu kinder vajíčko, ale mami ať je pěkně těžký, to aby tam byla pěkná hračka.

A už jsem vykoupaná a v koupelně není ani kapička vody - byla vždycky a nejen kapička, koupelna doslova celá plavala. 

A mamí nevíš kde mám telefon, prozvoňte mě někdo.

A tatí pospěš, já už taky potřebuju na záchod, mamí proč tam taťka sedí tak dlouho.

Pořád se tomu nedá uvěřit, hlava to nebere a srdíčko bolí. 

Víme, že se musíme snažit jít dál a dál, ale stačí aby jednomu z nás zazvonil telefon a když domluvíme, tak víme že nesmíme a stejně prst už na telefonu otvírá videa a to už se pak neudržíme. Videí s Verunkou máme spoust, na houpačce, v bazénu, jak maluje a zpívá, jak si hraje s Baruškou, jak zpívá koledy u stromečku, jak spokojeně obědvá....

Moc nám broučku náš nejdražší chybíš a navždy budeš tím nejlepším co jsme v životě mohli mít.

❤️❤️❤️

Když jsem byla

 malá, tak si pamatuju, že to, že bude brzy jaro jsem poznal podle toho, že k nám na trh přijely že Slovenska babičky. Každá měla velkou nůši plnou malinkatých svazečků sněženek, které pak po pětikoruně prodávaly.

 

V té době už jsme znala černobílý film Babičku a obě ty slovenské mi ji právě připomínaly. Malé, kulaťoučké s několika vrstvami sukní a překrásným šátkem na hlavě. Tenkrát ještě oblečení tak barevné nebylo a asi i proto mi ten jejich barevný šátek tak utkvěl v paměti .

Když už jsem pak byla větší, to mi bylo asi osm, tak když jsem přišla ze školy, hned mi děda hlásil, že už přijely babky se sněženkama. Já  popadla z kasičky pětikorunu, dovolila si dědovi a už jsem  pro ně  utíkala. Dostala je babička a já byla tak ráda, že jsem jí je koupila. Však si je zasložila.

 U nás už jsou také v plném květu a když se u nich na chvilku zastavíte, tak uvidíte kolik včeliček si na ně chodí pro svůj první letošní pyl.

A pod smrkem pod okny ložnice jsem objevila už i první bledulku.

A dnešní oběd nám udělal radost v podobě rajské a i na mlsání došlo 

A Vám všem přejeme poklidnou neděli plnou hřejivého sluníčka.