Ještě pár

fotek z podzimní soboty plné sluníčka.

To se mi podařilo Barušku přemluvit na procházku k řece. A jak už jsem psala, nakonec se jí tam moc líbilo a tak domů jsme ani nepospíchaly.

Cesta vede kolem řeky, když byla Verunka malé tak jsme s ní sem s Radkem rádi chodili na procházku , Došli jsme vždycky až ke splavu. Břeh dolů k řece tam je mírný a tak v létě jsme se tam chodily vždycky brouzdat i když voda tam byla vždycky pěkně studená. 

A v zimě, když byla ještě hodně malá, tak jsme Verunku posadili do sáněk s ohrádkou přikryli dekou a jelo se tam taky. Veruška ale málokdy vydržela celou cestu sedět a tak chvilku cupitala, pak zas táhla sáňky, vozila na nich sněhové kuličky, kameny, prostě to co potkala cestou a hodilo se jí jako náklad. A hlavně nechodilo tam moc lidí a tak se tam vždycky cítila bezpečně a i když byla větší, tak i dál tam ráda chodila na procházky.

A teď k té cestě z jedné strany je řeka a z druhé vlakové nádraží, teda je depo a proto mám ze soboty tolik rozdílné fotky.

A ten kopec vzadu je Černá hora, v sobotu už tam měli taky sníh, my si na něj museli počkat do dneška a vůbec mi to teda  ani trochu nevadilo.

Mějte hezký zbytek pondělí a já jdu zkusit Norimberské perníky. To jsou ty dole s papírem, jak Verunka říkala a vždycky už se těšila kdy je budou mít a já je koupím. V neděli  začíná advent a myslím, že perníčky s čajem jsou pro jeho začátek úplně to nejlepší a když si k nim pustíte nějakou hezkou pohádku....

Tak zas brzy na shledanou

Šárka s Baruškou

Vánoční chaloupky z BEBE sušenek

opravdu je máte hotové během chvilky 

Určitě je zvládnou i vaše děti nebo vnoučátka a ještě si při jejich zdobeni užijete s dětmi příjemné chvilky. 

Já je slepovala bílou čokoládou, přišlo mi to tak rychleji zaschlé, šlo by to i bílkovou polevou, ale tam bychom musely délé čekat než by nám zaschla a ztuhla. Takhle s tou čokoládou jsem mohla " zdobit" už během chvilky, kdy sušenka už pospolu pěkně držely.

na každou chaloupku Vám stačí 3 sušenky , trochu zdobení a troška trpělivosti.

Toho pana perníčka, stromeček a sněhuláka mi koupili Zdena v Lídlu, poté co je minulý týden

nesehnali v Polsku.

a protože byly hotové opravdu za chvilku a mně se ještě nechtělo od toho stávat, tak jsem se zrovna pustila i do pár lízátek na Mikuláše.

a těch pravých perníkových chaloupek jsme taky pekli a zdobily hodně. 

Jeden rok se nám povedla víc, jindy zas míň. Ale za tu radost, kterou Verunka vždycky při jejich pečení to každopádně stálo.

Asi tři jste se mě  v poště ptaly co to mám za pasty.

Co bych k nim napsala. Určitě si je nekupujte,a důvod ?

Jsou hodně návykové, koupila jsem si od každé tuby tři, to abych měla na cukroví a i na jiné pečení. A co myslíte ? No od každé už jsem jednu,  sem tam po troškách,  snědla

Takže za mě mají jedničku a opravdu je doporučuji. Nedělám nikomu reklamu, prostě opravdu jsou moc dobré, Jsou tak akorát husté, nejsou přeslazené a přijde mi i to dávkováni z tubičky hodně praktické. Kupovala jsem je na stránkách svět plodů a mají jich tam mnohem víc a třeba si vyberete i jiné příchutě 

Včera se mi podařilo dostat Baruška na procházku k řece.

 Nakonec se jí tam moc líbilo a ani domů nechtěla. Zpátky jsme si nesly plnou tašku větviček, něco jsme přitrhaly  tady u nás na louce a můžu se tak dneska pustit do vánočních květináčů ven na okna.

U nás od rána krásně svítí sluníčko, tak je hned lépe.

Mějte moc hezky den a za všechno co pro mě děláte moc děkuju.

Šárka s Baruškou

O stromečku

Pevně věřím tomu, že ve středu hned po ránu, měli v nebíčku pěkně veselo. Postarala se o něj naše Verunka. Pravidelně každý rok touhle dobou sledovala Web kameru z našeho náměstí jestli náhodou se už něco neděju. A dělo se právě ve středu po ránu, vánoční stromeček tam přivezli a hned také začali s jeho instalací, 

A tak mi je jasné, že tak jako minulé roky, tak i letos bylo radosti, To vždycky Verunka  pobíhala doma od jednoho k druhému a radostně nám oznamovala, že už na náměstí přivezli stromeček a ať se jdeme honem podívat. A tak jsme všeho nechali a šli se k Verunce do pokojíčku podívat a radovali se z té její upřímné " dětské " radosti .

A jak to bylo s vánočním stromečkem u nás doma. No jejda.

S Radkem jsme se brali hned po vojně v červnu 1987, tenhle  náš byt jsme dostali poměrně brzy. Dekret  na něj nám přišel ještě ten samý rok těsně před Vánocema. Ten rok jsme tady Vánoce ještě nestihli, ale další už ano.

To se psal rok 1988 a já od  toho léta čekala Verunku. A tak naše první Vánoce měli premiéru nejen v našem bytě, ale i ve velkém těšení se na miminko . Ten rok byl docela problém s vánočníma stromečkama. Prodávali je v té době na dvoře zeleniny u Štěpánských, jak se tenkrát říkalo. Bylo jich tenkrát málo a byly hned vyprodané.

Vánoce se pomalu blížily, půlka prosince na krku a my a nejen my jsme byli stále bez stromečku. 

V té době jsem pracovala v Texlenu, ale o tom už víte. Ředitel v ten den byl pracovně v Praze. Já  nemusela nic pro něj vyřizovat a zařizovat  a tak jsem vytáhla psací stroj a vystavovala faktury za  cizí děti , které chodily do našich texlenských jeslí, a zaměstnavatelé  rodičů těchto dětí takto přispívali na provoz jesliček.

Spokojeně jsem si klapala na stroji a měla radost z každé vystavené faktury / bylo jich kolem 40/.

Když v tom se rozrazily dveře a přihnala se hlavní účetní závodu, paní Drahuška. Ona vždycky, když byl nějaký průser na obzoru, tak takhle přilítla a že potřebuje honem k řediteli. A jak jsem ji už znala, tak říkám, Drahuško, není tady, odjel do Prahy, bude až zítra.

 A ona, holka moje, to je jen dobře, musíš nás zachránit. Já na ní koukala, a vůbec jsem nechápala o co jde. Představ si  u Štěpánských dostaly stromky a moc prý jich nemají a tak zavolám na dopravu aby tě tam nějaké volné auto hodil a koupíš je. Neboj, kdyby tě někdo hledal, tak řeknu, že jsi na kontrole v jesličkách nebo ve školce.

A tak se taky stalo, za chvíli přiběhla znova, že po obědě o půl jedné na mě bude před vrátnicí  čekat závodní  šestsetrojka a že mě tam odveze. Vyfasovala jsem  peníze a měla za úkol koupit 7 stromečků plus ten pro nás, takže celkem osm. A že už mám pak jít rovnou domů a vracet do práce že se už nemusím.

No a tak jsem těch sedm stromečků vybrala / jedno větší koště jak druhé, nebylo z čeho vybírat/, zaplatila, řidič je naložil a odjel, A já tam zůstala sama. Venku pršo chumelilo, já v pátém měsíci, v šatech a silonkách a s tím naším téměř dvoumetrovým stromkem. Sice mi tam paní prodavačka říkala, že si ho tam můžu nechat a pak ať pro něj přijde manžel, ale o tom jsem nechtěla ani slyšet, to tak aby ho prodali ještě někomu jinému, kdepak, na to jsem neslyšela. Stromek jsem odvážně  popadla a taky jsem s ním domů došla . 

A i když to byl asi, co se týká pravidelnosti a vzrůstu, ten nejhorší stromeček jaký jsme kdy měli. Tak ty Vánoce roku 1988 jsme to tak vůbec neviděli a byl to pro nás ten nejhezčí stromeček na světě.

První umělý stromeček jsme si koupili v roce 1993, ale o tom zas jindy.

Jo a druhý den jsem byla v práci za hrdinu.

 A protože nemám ráda lži , tak jsem to celé řediteli, když mi diktoval zápis z ranní porady mistrů výroby, vyklopila a čekala co bude. Nebylo vůbec nic, teprve, když jsme to dopsaly, tak povídal a proč Vás tam ten řidič nechal a neodvezl domů. A to bylo všechno a já mu samou radostí honem utíkala uvařit čerstvé kafe, přesně tak jak to měl rád. Já opravdu vždycky měla štěstí na šéfy a práce mě opravdu hodně bavila.

A takhle jsme to tenkrát měli.

A já nevím co dřív, kromě práce, kutit. 

Verunka tam v šuplíku má tolik sepsaných nápadů a návodů a jeden je lepší jak druhý.

Takže zítra se asi pustím do jedlých ,, perníkových " chaloupek. A můžu Vám slíbit, že jednu budete mít hotovou do dvaceti minut a že ji zvládnete úplně všechny.

Mějte hezký večer, u nás od rána poletuje sníh, chvilkama i trochu víc a je pěkná zima.

A za všechno Vám opravdu moc děkuju.

Domácí miničokolády

už předloni jsme se do nich s Verunkou chtěly pustit .

To bylo taky nějak touhle dobou, šly jsme spolu do místní kafírny vyzvednout balíček pro Radka k vánocům, který jsme tam měly uložený. A tam jsme tyhle čokoládky viděly poprvé. Nebyly teda nijak nazdobené, ale obě nás zaujaly, Jenže se nám nedařilo sehnat na ně formy. 

Letos jsem na ně úplnou náhodou narazila a řekla si, že to zkusím.

A jak to dopadlo vidíte samy. 

A protože mám doma hodně zdobeníčka a náplní do cukroví, 

nebyl problém použít to i na čokoládky.

Včera mě to hodně bavilo, 

dnešek je jiný, těžce na mě dolehla realita toho všeho a nejednou mám pocit, že všechno je tak zbytečné, marné, Proč, proč to dělám, když už nemám pro koho ...

Chtěla jsem psát víc, ale opravdu mi to dneska nejde, Nebojte já se zas ozvu a bude to psaní retro stromečkové.

A moje malá pomocnice, kde jsem já je i ona ♥

Když něco dělám u stolu, tak jí tam ke mně musím dát židli a sedí tam takhle se mnou.

P.S. z čokolád už není ani jedna, 

všechny jsme rozdaly. Zítra se pustíme do dalších ,snad bude líp.

Slíbila jsem Vám na dnešek

povídání, tak zkusíme něco veselejšího

. Taky už nám to s Radek takhle někdy od léta šlo  zvesela vzpomínat na naši Verunku.

A že byla lumpice to teda taky byla.  Někdy vědomě a někdy holt nevědomě, za to mohla její porucha.

Verunka byla na sebe hodně čistotná, ráno a v poledne se sprchovala a večer pak pravidelně ve stejný čas koupala. To vydržela ve vaně klidně i půl hodiny a když jí to ten den obzvlášť bavilo, tak  i hodinu. To jsme pak z koupelny slyšeli jen radostné jé, jů, hop. Za chvíli bylo slyšet dopouštění vody a celé se to takhle opakovalo klidně i třikrát.

Když byla vykoupaná, tak den co den to pak bylo stejné. Přihnala se z koupelny, hlavu omotanou do osušky, jinak celá nahatá, kapalo z ní jak z vodníka, postavila se do obýváku a s úsměvem na tváři nám oznámila : Hotovo, všechno jsem uklidila a nikde ani kapka vody, nebojte. A spokojeně odkráčela do pokojíčku oblíknout se a vyfénovat vlasy. 

A v koupelně, tak tam opravdu nebyla ani kapka vody, tam ta voda doslova stála, jak kdyby se tam prohnala největší povodeň. A takhle jsme to s tím naším  prckem měli a dělat s tím nic nešlo. Kdo má doma autistu, tak Vám to určitě potvrdí, některé vzorce chování mají tyhle " děti " neměnné a je lepší je přijmout než jim je brát, to pak není dobré pro nikoho.

A když si ještě vzala panenky do vany, tak to teprve bylo halo, to byla schopná být ve vaně i dvě hodiny. To nejdřív umyla sebe, pak vylezla z vany a šla koupat panenky .Když je vykoupala, tak si zas vlezla k nim do vany a spolu s nima se po zadní stěně vany klouzaly do vody, To bylo radosti,  pak už nebyla voda jen v koupelné, ale pomalu až v obýváku.

Verunka vodu milovala, jak tu ve vaně , tak tu v bazénu, ale úplně nejvíc tu mořskou, Většinou celé odpoledne strávila ve vodě a na pláži byla jen minimálně .  A když ten den byly vlny, to nevylejzala z vody vůbec .Maximálně jen když přijeli se zmrzlinou, nebo když měla hlad.

Včera mi volala Zdena ze zahrady, že dneska jedou do Polska, tak jestli něco chci.

Domluvily jsme se, že mi koupí takové to nejrůznější zdobní na cukroví.

Tak už tady byli a dovezli mi toho plno a my se budeme s Baruškou moc pustit do díla.

Já to teda nemám na cukroví, ale koupila jsem si silikonové formy na malé čokoládky, takže budeme s Baruškou tvořit.

A Vám přejeme hezký večer a moc děkujeme, že nás v tom nenecháváte samotné.

A Baruška, tak na koho jsem přes spojení telefonem/  nevolám,  to paní doktorka ještě nechce/ tak ví, jaká to je lenoška. Posílám videa, kde ji marně lákám ven na procházku. Ale pak když už ji dostanu ven, tak zas neví kdy domů, ale to mi nevadí, jsem ráda venku.

Šárka s Baruškou

Vánoční andělíček

Už včera jsem Vám psala, že se ho chystám vyrobit.

Takže s malou dušičkou jsem se ponořila do Verunčina maxi šuplíku s věcičkama  na tvoření,

 vyndala to potřebné a honem s tím do obýváku na stůl.

Tohle jsme měli s Radkem vždycky moc rádi. Touhle dobou, vždycky když jsme přišli všichni vyfoukaní z procházky, Verunka obsadila stůl v obýváku a tvořila a brebentila a brebentila. A už se těšila na večeři a pak i na večer. Věděla, že když bude něco pěkného v televizi, že si rozložíme gauč a budeme všichni spolu koukat. Já většinou byla ta, kdo první odpadl a usnul. Byl to spíš takový ten polospánek, kdy sice spíte, ale zvuky kolem sebe vnímáte. A tak mi vždycky bylo příjemné, když Verunka zjistila, že už spím, tak se mi smála se slovy : Koukej táto , už chrní. A tohle přesně je domov.

Takže Verunky andílci z tampónů, jak, tam měla napsáno. Z tampónů ano, ale z těch kosmetických.

A to jsou oni, jednoho jsem přilepila na přehnutou hnědou čtvrtku a vzniklo tak vánoční přáníčko.

Moc ráda sleduju jednu paní a její moudra, tak jsem se rozhodla Vám sem ,sem tam,

také nějaké  dávat.

Nutí člověka přemýšlet a podle toho se i snažit.....

I když v posledních dnech jsem hodně citlivá  i na cizí trápení,

 tak se s tím vším peru co to jde 

♥♥♥♥♥♥♥

Nikdo nepřijde aby tě zachránil, vstávej. čekat, že někdo vyřeší tvé problémy, vytáhne tě z bolest nebo ukáže snadnou cestu, je jen ztráta času. Ano někdy je to děsivé. Vstávej. I když je to těžké. I když nevíš kde začít. Malými kroky, s roztřesenýma rukama - ale jdi vpřed. Nikdo to za tebe neudělá, Jakmile se pohneš, uvidíš, síly v tobě je víc, než si myslíš.

Nejsi oběť. Nepotřebuješ zachránce. Zvládneš vše.

Natalya Bykova.

♥♥♥♥♥♥♥

No a tak se snažím.

Mějte hezký večer

 a děkuju vám, za Vás všechny, že tu jste se mnou