Jak to je s tím panem Humlem

 Vaše nápady ohledně toho, cože mi to Radek koupil, se mi moc líbilo a dokázala jsem si i představit, že bych je měla i já.  Třeba takový baret, na něj mám vzpomínky hodně milé.

Ten totiž nosil děda Ruda a nesundával ho z hlavy ani ve chvíli kdy se šel koupat. Ti dva byly nerozlučně dvojka. A tak děda v něm vařil, obědval, podřimoval na židli a večer mi v něm četl i pohádky na dobrou noc. Byly to spolu nerozlučná dvojka.

I tu kostičkovanou flanelovou košili jsem jako menší měla. Dostala jsem ji tenkrát k Vánocům a udělala mi opravdu velkou radost.Byla červeno modro bílá a byla podobná jedné z těch co nosil moc rád i děda. A já tak byla tak moc šťastná, že jsme s dědou stejní , vždyť děda byl v lecčems můj velký vzor a mít tak skoro stejnou košili jako on, tak to pro mě znamenalo víc než kdybych třeba dostala panenku ( i když tu jsem asi taky dostala).

Už jako malá jsem si ráda s panenkama a medvídkem hrála na doktorku a úplně nejvíc mě bavilo je obrazová a když už byly všechny hračky obvázané, tak mi jako pacient posloužili i děda s babičkou. Tak nějak mě to drželo až do školy a když otevřeli kroužek malý zdravotník, tak jsem byla první kdo se přihlásil. Tak moc jsem byla pyšná když jsme se školou jeli na výlet, že jsem to byla právě já kdo vyfasoval brašnu první pomoci, stejnou jako měl právě pan Huml.

Kdepak by mě tenkrát napadlo, že jednou za hodně dlouho ji budu mít taky a bude jen a jen moje.

Psala jsem Vám, že Radek vloni nebyl dalekou tomu, aby přišel díky těžké nekroze o části nohou  i rukou . Naštěstí to odnesli jen konečky dvou prstů na noze. Na patě té tenkrát hodně nekrotické nohy měl hodně hluboký dekubit, se kterým mi přijel domů z nemocnice. No  a tak se mojí prací dvakrát denně stalo i ošetřování a převazování všech těch ran. Naštěstí se vše hojilo a tak teď už jen kontrolujeme a preventivně obvazujeme aby nedošlo k poškození ještě slabší kůže. 

A když už to tak máme, tak tuhle u nás zazvonil pošťák a donesl mi balíček od Radka s tou nejhezčí lékařskou brašnu jako jsem kdy viděla.

Vybavila jsem si ji podle našich potřeb a moc mi to tak vyhovuje. 

A jak by Verunka napsala : No a takhle my to máme. 

A Vy mějte pohodový večer a my jdeme vyhlížet slibovaný déšť. 

P.S.

U nás teď večer v 8 konečně prší, jaká úleva po tom dnešním horku 

Od soboty

 jsme na chatě. V sobotu jsme si celý den topili a pomalu ani nevylezli ven jaká byla zimu. A to už je u nás co říct, protože nám zima a déšť zas až tolik nevadí. Ode dneška už to je jiná, od rána svítí sluníčko, přestal foukat studený vítr a my jsme tak od rána venku. I Baruška si to užívá pěkně po svém. 

A kdo myslíte, že si každý večer zabírá křesílko u kámen, no my dva s Radkem určitě ne. 

Příště Vám ukážu jaký praktický dárek jsem dostala od Radka, udělal mi s ním velikou radost, no jenže od té doby mi říká, že jsem jeho pan Huml z Chalupářů. Takže kdo chcete můžete zapřemýšlet cože to mám nového a ještě nikdy jsem to neměla.

Mějte hezký večer 

Vždyť máme

 jen sebe.... 

Ano a děkujeme za to, Po tom jaký byl loňský rok, to tak vůbec nemuselo být.

Mějte krásný pátek 

Chtě nechtě jsem musela

 vyběhnout do města. Potřebovala jsem osobně  do Kooperativy, nechtěla jsem to nijak  odkládat a tak včera po obědě jsem se tam vydala.

Bylo příjemně, sluníčko svítilo,  lehce pofukovalo a tak se šlo hezky.

A náš pivovarský komín, v sobotu nad ním naposledy zakroužili naši čapi a vydali se na dalekou cestu do Afriky. A tak Verunko hezky tam na ně z nebíčka dohlížej, aby šťastně  doletěli a na jaře se ve zdraví vrátili, budeme se na ně zas těšit. 

Nalevo od komína je Černá hora  a napravo od smrku vykukuje Sněžka.

A Vám všem moc děkujeme, že na nás nezapomínáme.

A Baruška dostala nového medvěda, jen je trochu větší, ale zvládá ho bez problémů  a i na gauč si ho sama vytáhne 🤣

A je teda fakt, že když jsou na gauči oni dva, tak my už nemáme šanci.

pokud

nám to počasí dovolí , sedáme do auta a jedeme někam ven,

Včera když jsme něco po šesté jeli ze zahrady, tak nám to nedalo  jeli jsme domů oklikou.

Dobře jsme udělali, fajn to bylo.

Nedalo mi to a pár klásků obilí jsem si vzala domů.

Včera jsem na zahradě dělala na jahodovém záhonku a našla pár opožděných jahůdek. a protože na dnešek byly v plánu švestkové knedlíky a Radek má hodně rád i ty jahodové. tak bylo rozhodnuto hned. byly obojí.

A naše Baruška, tak ta nehledě na to jak je velké vedro, praští sebou na zápraží a nechává si nahřívat kožíšek. 

a obilí už doma ve váze

Mami, mami to je viď

 Když jsme tak s Radkem přemýšleli co budeme vařit, tak jsme se rozhodli, že kromě jiného si uděláme i svíčkovou, ale takovou tu rychlou, bez nakládání masa.

Do vaření se nakonec pustil Radek a povedla se mu na jedničku. Jen těch slziček při jejím vvaření bylo víc jak jindy. Vzpomněli jsme si na Verunku jakou by z toho měla velkou radost, že taťka už zas takhle vaří. A až by se nabaštila, tak by určitě běžela do pokojíčku a už by pro taťku vyráběla medaili za právě tu svíčkovou, tak jak to umělá jenom ona, holčička naše.

Bolí to stále moc to bolí a my už jsme pochopili, že bez Verunky už nebude nikdy nic tak jako bylo dřív. Zároveň jsme ale pochopili, že Verunčin odkaz musíme šířit dál v tom, že i bez ní budeme žít dál a budeme dělat vše tak jak měla ráda.

Jsme šťastní za všechny ty roky s naším prckem a děkujeme za všechno, co nás svým trochu jiným, ale přesto krásně výjimečným pohledem  na svět naučila.

Mějte hezkou neděli a za

 všechno moc děkujeme. 

Aťko pohled došel a udělal velkou radost.

tak už jsme

 zase doma, museli jsme nejen kvůli práci, ale i jiným povinnostem. Ale jen co to půjde, honem se sbalime a pojedeme zpátky, přeci jen tam je o něco lépe, doma to na nás hodně padá.

Včera navečer jsme našli odvahu a jeli do lesa, tam

kde to Verunka, coby malá, měla hodně ráda. No a on tam nebyl, ale o tom příště.

Vloni mi všechny hortenzie pomrzly a nekvetla ani jedna, zato letos dělají radost široko daleko. Však když někdo jde kolem a obdivuje je, tak mu jich ráda dám pár do vázy, to aby tu radost donesly ještě dál. 

Mějte poklidný den a moc děkujeme, že tu jste s námi. 

Šárka, Radek a ještě pod peřinou chrupající lumpice.

To byla včera ráno po šesté, za chvíli už se vyhřívala na lavičce na zápraží.