se mnou to není

 jednoduché. Vím slíbila jsem Vám fotky ze zahrady, ale pořád si nějak nemůžu zvyknout, že focení je na mě. Dřív tohle zvládala Verunka a tak to šlo mimo mě. Na zahradě teď zakleknu a jedu, baví mě to, ten pocit z toho když to udělám je prima aspoń vždycky na chvilku. Včera jsem plela kolem pergoly a " v lese" jak říkala Verunka. Myslím, že tyhle kousky zahrady Vám nikdy nijak moc nefotila, tak dneska tedy jejich premiéra. Mám to hotové nahrubo, ještě je tam co dolaďovat, ale z toho nejhoršího to mám hotové.

Verunka nám na zahradě moc co chybí. Pokud to příroda  nezařídí jinak, vypadá to na slušnou úrodu všeho, no a to by se Verušce moc líbilo.  Vždycky když ovoce dozrávalo, tak ráda otrhávala a chodila nás s ním krmit. A když bylo potřeba natrhat rybíz na džem, tak s tím neměla žádný problém, sedla ke keříku a i dvě hodiny tam seděla a trhala a trhala. 

A houpačka, tak ta zahálí nejvíc. Pokud Verunka nic jiného zrovna neměla na práci, tak to byla právě houpačka kde jsme věděli, že ji s jistotou najdeme. Teď, kdykoliv jdu kolem ní a vidím jí prázdnou, raději ani nebudu psát jak mi je. 

Tahle je z loňského konce března, kdy jsme byly s Verunkou poprvé na zahradě samy bez Radka. Taky nám tam tenkrát bylo smutno, ale žily jsme nadějí, že to bude dobré. 

Teď nám tam je taky smutno, no a naděje, tak ta bohužel žádná není a Verunku už na houpačce nikdy meuvidíme.

A tahle je z loňského léta 

A my s Radkem Vám přejeme hezké odpoledne 🌹

Poslední

 dny, hned po obědě padáme na zahradu. Všechny účetní práce spojené s dubnem už mám hotové a tak nebyl důvod sedět doma. Domů se vracíme až večer před osmou a pak abychom neměli čas na černé myšlenky ještě tak na tři hodiny usedáme k manufaktuře . A věřte nám, že pak už docela udyndaní rádi uleháme. Baruška ta to zalomí hned co přijedem domů, zavrtá se do rohu gauče a když pak jdeme před půlnocí spát, tak chrní tak natvrdo, že když ji pak nesu k nám do ložnice, tak o tom ani neví .

Na zahradě už začíná být vidět, že se jí opravdu odpoledne co odpoledne věnuji . Nejsem ale sama, kdo se jí  takhle věnoval . Jak jsme tam poslední rok moc nebyli, tak hraboši a všichni ti myšáci měli pré a mně tak po jejich hodech nezbyl ani jeden tulipán a ani jedna narciska. No a já tak na podzim budu mít zas co kupovat.

Taky už jsme i grilovali, ale opravdu jen na malém grilu na verandě, do pergoly si opravdu kvůli Verunce ještě netroufáme. Včera jsme na zahradě se slzami v očích na tu naši holčičku moc vzpomínali. Před dvěma lety běhala po zahradě v čarodějnickém klobouku s lampionem v ruce a byla tak moc spokojená . Tak moc nám tam včera chyběla.

 Ještě že máme aspoň tu naši chlupatou lumpici. S ní se fakt nenudíme. Tuhle jsem seděla na bobku u záhonku a plela všechnu tu trávu co tam za rok narostla.  V tom se přihnala naše Barčí, šup na mě. A jak jsem to nečekala, tak okamžitě jsem se v tom záhonku válela a Baruška dováděla ještě víc, protože si myslela, že si s ní tak hraju.

Bojler jsem po třech špatných pokusech zapojila taky a tak už zas máme i teplou vodu.

Koupili jsme i nový potah na stříšku na houpačku, je ale o pět centimetrů kratší než co měl být a tak dnes vezmu do ruky pilu a šrouby a trochu ten rám stříšky budu muset zmenšit, ale to mi nevadí, já ráda pracuju s nářadím.

A taky už máme zasazený brambory a cibuli. 

Zítra by nám měli přijít nové borůvky, půlka keříků těch starých nám vloni uschla, tak dneska je vykopnu a zítra ty nové zasadím.

A protože nerada pracuju v rukavicích, tak mám ruce no jéjej. Vždycky večer je pořádně vydrbu, když jdu spát namažu je indulónou a do rána zas dobrý.

Včera u jsem moc nefotila, víc jsem pracovala, ale dneska to napravím, nebojte.

No a my oba s Radkem Vám přejeme hezké odpoledne a moc za Vás děkujeme 🌹

.

Tak se mějte moc hezky.