Moje máma

 měla pravdu, když říkala, že jsem se neměla narodit, že budu k ničemu a že jsem jí zkazila život. 

Vzdyť já ho zkazila i Verunce a Radkovi tím, že jsem jí ten den nedokázala ohlídat a ona nám kvůli tomu umřela . A navíc jak říkal ten pán doktor ze záchranky, zavolala jsem pozdě. Jsem prostě k ničemu, beze mě by byl svět lepší. Radek by měl nějakou jinou paní, měli by spolu děti a určitě i vnoučata a neměl by takové trápení jako má teď.  Kdybych já se šla do pokojíčku podívat dřív, tak mohlo být všechno jinak. 

Verunka mohla žít dál, mohla se radovat, malovat si, hrát, zpívat si a poskakovat. A zatím, nic,nic,nic.

Proč já se vůbec narodila ?

Jsem ta nejhorší máma na světě, já za to všechno můžu, jen já.

se mnou to není

 jednoduché. Vím slíbila jsem Vám fotky ze zahrady, ale pořád si nějak nemůžu zvyknout, že focení je na mě. Dřív tohle zvládala Verunka a tak to šlo mimo mě. Na zahradě teď zakleknu a jedu, baví mě to, ten pocit z toho když to udělám je prima aspoń vždycky na chvilku. Včera jsem plela kolem pergoly a " v lese" jak říkala Verunka. Myslím, že tyhle kousky zahrady Vám nikdy nijak moc nefotila, tak dneska tedy jejich premiéra. Mám to hotové nahrubo, ještě je tam co dolaďovat, ale z toho nejhoršího to mám hotové.

Verunka nám na zahradě moc co chybí. Pokud to příroda  nezařídí jinak, vypadá to na slušnou úrodu všeho, no a to by se Verušce moc líbilo.  Vždycky když ovoce dozrávalo, tak ráda otrhávala a chodila nás s ním krmit. A když bylo potřeba natrhat rybíz na džem, tak s tím neměla žádný problém, sedla ke keříku a i dvě hodiny tam seděla a trhala a trhala. 

A houpačka, tak ta zahálí nejvíc. Pokud Verunka nic jiného zrovna neměla na práci, tak to byla právě houpačka kde jsme věděli, že ji s jistotou najdeme. Teď, kdykoliv jdu kolem ní a vidím jí prázdnou, raději ani nebudu psát jak mi je. 

Tahle je z loňského konce března, kdy jsme byly s Verunkou poprvé na zahradě samy bez Radka. Taky nám tam tenkrát bylo smutno, ale žily jsme nadějí, že to bude dobré. 

Teď nám tam je taky smutno, no a naděje, tak ta bohužel žádná není a Verunku už na houpačce nikdy meuvidíme.

A tahle je z loňského léta 

A my s Radkem Vám přejeme hezké odpoledne 🌹

Poslední

 dny, hned po obědě padáme na zahradu. Všechny účetní práce spojené s dubnem už mám hotové a tak nebyl důvod sedět doma. Domů se vracíme až večer před osmou a pak abychom neměli čas na černé myšlenky ještě tak na tři hodiny usedáme k manufaktuře . A věřte nám, že pak už docela udyndaní rádi uleháme. Baruška ta to zalomí hned co přijedem domů, zavrtá se do rohu gauče a když pak jdeme před půlnocí spát, tak chrní tak natvrdo, že když ji pak nesu k nám do ložnice, tak o tom ani neví .

Na zahradě už začíná být vidět, že se jí opravdu odpoledne co odpoledne věnuji . Nejsem ale sama, kdo se jí  takhle věnoval . Jak jsme tam poslední rok moc nebyli, tak hraboši a všichni ti myšáci měli pré a mně tak po jejich hodech nezbyl ani jeden tulipán a ani jedna narciska. No a já tak na podzim budu mít zas co kupovat.

Taky už jsme i grilovali, ale opravdu jen na malém grilu na verandě, do pergoly si opravdu kvůli Verunce ještě netroufáme. Včera jsme na zahradě se slzami v očích na tu naši holčičku moc vzpomínali. Před dvěma lety běhala po zahradě v čarodějnickém klobouku s lampionem v ruce a byla tak moc spokojená . Tak moc nám tam včera chyběla.

 Ještě že máme aspoň tu naši chlupatou lumpici. S ní se fakt nenudíme. Tuhle jsem seděla na bobku u záhonku a plela všechnu tu trávu co tam za rok narostla.  V tom se přihnala naše Barčí, šup na mě. A jak jsem to nečekala, tak okamžitě jsem se v tom záhonku válela a Baruška dováděla ještě víc, protože si myslela, že si s ní tak hraju.

Bojler jsem po třech špatných pokusech zapojila taky a tak už zas máme i teplou vodu.

Koupili jsme i nový potah na stříšku na houpačku, je ale o pět centimetrů kratší než co měl být a tak dnes vezmu do ruky pilu a šrouby a trochu ten rám stříšky budu muset zmenšit, ale to mi nevadí, já ráda pracuju s nářadím.

A taky už máme zasazený brambory a cibuli. 

Zítra by nám měli přijít nové borůvky, půlka keříků těch starých nám vloni uschla, tak dneska je vykopnu a zítra ty nové zasadím.

A protože nerada pracuju v rukavicích, tak mám ruce no jéjej. Vždycky večer je pořádně vydrbu, když jdu spát namažu je indulónou a do rána zas dobrý.

Včera u jsem moc nefotila, víc jsem pracovala, ale dneska to napravím, nebojte.

No a my oba s Radkem Vám přejeme hezké odpoledne a moc za Vás děkujeme 🌹

.

Tak se mějte moc hezky.