i když to tak

nevypadá, je to pro nás moc těžké. Verunka nám moc moc moc chybí. Příští týden by měla narozeniny, vždycky se na ně tolik těšila . Měla ráda když ji někdo gratuloval, poslal pohled či zavolal, toho všeho si fakt užívala a vážila. Maminko koukej jaké mi přišly pohledy a taťko víš kdo mi volal, to je viď. Ani dárky pro ni neměly takovou váhu jako to, kdo si na ní vzpomněl. Zítra to je už sedm měsíců co nám tu neposkakuje, nebrebentí, nezpívá. Máme pocit jako bychom ji neviděli nejmíň sto let. Tak moc bychom té naší děvence chtěli říct jak moc jí máme rádi, pohladit ji a obejmout. Bohužel nejde to. Někdy máme pocit, že to bolest na duši je snad horší jak na samém začátku. Proč my můžeme žít a Verunka už ne. 

Tak moc nám ta naše holčička chybí. jsou dny, kdy máme pocit, že dál už ani snad nechceme. Víme, že nám radíte co dál a radíte dobře, ale ne vše se dá tak lehce zrealizovat, jak na první pohled vypadá, bohužel.

Mějte hezký večer a děkujeme, že jste tu s námi, znamená to pro nás víc, něž si myslíte ♥

A jak to bylo

 u nás s náplasti a vším tím okolo. Verunka byla po téhle stránce hodně pečlivá a starostlivá nejen o sebe, ale i o nás. Jen co viděla něco k nalepení, šup už běžela pro náplast a lepila. A tak si myslím, že my doma jsme měli větší spotřebu náplastí,jak leckteré zdravotní středisko. Na druhou stranu ale musím napsat, že Verunka se nám doma o ně i pečlivě starala. Tohle byla její práce a nikdo ji do toho nesměl fušovat. Na náplasti máme v kuchyni v lince dvě dózičky a ty teda byly ve Verunčině péči. V jedné z nich měla pečlivě srovnané dvě kupičky různě širokých naplastí, které si předtím nastříhala. V té druhé byly už koupené nastříhané , které jak byly jednotlivě balené, tak předem než je srovnala, tak všechny poctivě rozbalila se slovy, přeci když se řízneš, tak zabalená ti bude k prdu. 

A tak když už to měla takhle v merku, tak bylo jasné, že nás tedy ráda oblepovala.

A sama u sebe to měla podobě . U Verunky ještě navíc coby placebo na bolístky fungoval obvaz. A tak se u nás většinou kromě náplasti ještě navrch i vázalo. 

Ale obvaz a slzičky ji vždy maximálně vydržely 10 minut. Po jejich skončení už obvaz sundávala se slovy, že už to je dobré šla vymýšlet nové lumpárny.

Zrovna jako tady, chtěla hrát na schovku a tak jsme hráli. Schovala se k sobě do skříně. A když jsem jí hledali a nemohli jí najít, tak tam byla zalezlá potichu jak myška a neozvala se. Teprve ve chvíli, kdy zjistila, že sama ven nemůžu, tak spustila hurónský pokřik. 

U nás opravdu nebyla nouze o zábavu. My jsme s naší Verunkou žili na víc jak 100 %.

A vy mějte pohodové dny.

A jste hodné,  že tu jste s námi.

 A čápi doletěli už i k nám a o víkendu už je u Bohunky v očekávání první vajíčko.

Ovečka s příběhem

Že naše Verunka byla hodně akční a že od nápadu neměla nikdy daleko k jeho realizaci Vám asi nemusím psát. Ale že milovala nůžky , tak to asi nevíte. Když byla malá a dostala nějakou bárbinku, netrvalo dlouho, většinou se tak stalo ještě ten den, vzala nůžky , panenku ostřihala nakrátko a se svým dílem byla vždycky náramně spokojená. Zrovna tak konala i u sebe. Je to asi čtyři roky, ten den měla upletené copánky přesně tak jak to měla ráda. Z ničeho nic se přihnala do kuchyně s hurónským jásotem, tak jsem to dokázala. Když jsem se otočila hned mi bylo vše jasné, ty copánky si ustřihla a s úsměvem na tváři mi oznamovala, vždyť víš, že jsem chtěla ozkoušet mikádo . No mikádo z toho opravdu bylo a po mém zásahu, kdy bylo potřeba to aspoň trochu dorovnat, vzniklo mikádo pomalu těsně pod ušima. Ale co byly to jen vlasy, které Verunce rostly hodně rychle, tak to nebyla žádná tragédie.

/ A ty copánky jsme si tenkrát s Radkem schovali, vím přesně kde je máme a tak tam taky zůstanou/

A teď zpátky k té ovečce. Koupila jsem si kdysi ovečky zdobené slámou, vypadaly dost dobře. Ale naší Verunce přišly dost zarostlé a tak se pustila do díla. Během chvíle je ostříhala podle svého gusta a bylo vymalováno. Ovečky pak skončily ve sklepě v krabici a docela jsem na ně zapomněla. Včera když jsem si tam byla pro nějaké velikonoční dekorace, tak jsem na jednu z nich narazila. 

A tak i když vypadá tak jak vypadá máme ji doma a je to pro letošek jedna z těch nejhezčích dekorací co jsme mohli mít. A dokonce se nám podařilo při vzpomínce na to, jakou Verunka měla z jejího ostříhání velkou radost, zasmát. 

A jak by naše Verunka napsala a takhle my to teda máme.

Mějte pohodovou sobotu a děkujeme, že tu jste s námi, moc si toho vážíme.